Sabin píše:
Čeští papeženci můžou klidně stále nazývat Jana Žižku vrahem, tím ale jenom všechny více a více ubezpečují, že jsou opravdu jenom zrádci národa, kteří jenom dokáží plivat na naše velikány.
Co je na Žižkovi tak dráždí? Jeho vítězství, jeho češství? Určit oboje...
Neodsuzuj a nebudeš odsouzen. Začínáš se pohybovat na tenkým ledě (možná slyšíš, jak začíná křupat) - to není odsudek, pouhé varování či memento.
K tomu češství: Něco si nastuduj než budeš zase kecat. Dejme tomu Dobrovský, jeden z buditelů. Čím si myslíš že se stal vzkládáním rukou? No ano (chlupy se ti ježí, začínají připomínat bodlinky kaktusu) - katolickým knězem. A takových lidí, co pracovali pro národ a patřili ke katolické církvi, či dokonce byli nositeli svátostného kněžství bylo vícero.
K vítězství Žižky: To víš, heretik a vrah, jeho vítězství už popuzuje. Vražda zůstane vraždou, třebas i když je ve jménu národa. A když se toho sejde víc...
Sabin píše:
Ještě jednu věc stále a dokola vytahují papeženci na očernění Žižky. Je to to, že byl lapkou a kradlářem a My tudíž opěvujeme zločince.
Dovoluji si ocitovat uvítací slova Václava IV svému bratranci Joštovi: Tys to způsobil, že Švamberk jal posly Štrausburské a Frankfurtské, tys pobral kupcům veliké zboží bezprávně, ty děláš, že páni proti mě zbrojí, mě zemi mou hubí a silnice nebezpečny činí.
Pro úplnost doplňuji, že Jošt nebyl nedobrovně schudlý jihočeský zeman, ale byl markrabí moravský, kurfiřt braniborský, vévoda lucemburský a přední člen Jednoty panské.
Nechápu, co si od Jošta slibuješ.