T. G. Masaryk vs. husitství ...
Vztah k husitství našeho prvního prezidenta je velmi sympatický, vychází z jeho filozofie dějin, z jeho protestantské orientace a víry. A již vůbec nemluvím o jeho vztahu k Husovi. Na Husa mu nesměl nikdo sáhnout! Proto, bratři, zakládám toto téma.

Katolíci s oprávněnými obavami očekávali Masarykův návrat do vlasti. Jeho okřídleným heslem totiž bylo „Tábor je náš program“. Prezidentova skepse ke všemu katolickému pramenila z jeho podezření, že intriky jezuitsko – monarchistických kruhů proti němu za války osnovaly atentáty. Nevím, čím toto jeho podezření bylo podloženo, ale asi věděl, o čem mluví.

Píše se rok 1925 a jedná se o státních svátcích, z nichž jedním měl být 6. červenec, výročí Husovy potupné smrti v Kostnici. Vatikán nesouhlasil s tím, aby tento den byl svátkem církevním. Proti zavedení Husova dne protestovali ľuďáci, lidovci a německé strany zastoupené v parlamentu. Za daného stavu Masaryk došel k závěru, že je nutno přistoupit k tvrdé lekci politickému katolicizmu a vliv Vatikánu v ČSR omezit. 6. 7. 1925 měly být první oslavy Husova dne, nad nimiž Masaryk pochopitelně převzal patronát a aby toho nebylo málo, tak nad Hradem vyvěsil černý husitský prapor s rudým kalichem! Papežský nuncius Marmaggi toto vzal jako vědomou provokaci a večer Prahu opustil směrem do Říma, aby tam žaloval. To byla silná káva i na zastupujícího předsedu vlády Jiřího Stříbrného, a proto prosil Masaryka, aby husitskou vlajku svěsil. Dlouho, předlouho prezidenta přemlouval a Masaryk se s ním loučil odměřeně a se smutným povzdechem: „Když já byl vždy kacíř.“ Stříbrný odpověděl, že v tom je ta tragika. Oslavy Husova dne v převážně katolické první republice zklamaly Masarykovo očekávání a stěžoval si, co on ještě může pro Husa více udělat. Vždyť zapříčinil kvůli Husovi diplomatický konflikt s Vatikánem! (Na jeho urovnání musel vynaložit veškerý svůj diplomatický um ministr zahraničí Beneš.) Vatikán poslal oficiální nótu o roztržce 10. 7. To vyvolalo u prezidenta bujarou, bojovnou náladu a večer ten samý den hrál na klavír, zpíval slovanské písně a nakonec zanotoval husitský chorál.
Přátelé, co k tomu dodat? Není to půvabné a sympatické zároveň? Mnozí z vás možná takto našeho prvního prezidenta ani neznají…

Děkuji ti za tento příspěvek. Vůbec jsem nevěděl, že by tohle náš Tatíček Masaryk udělal! Je to krásné. Musím se přiznat, že jsem to opravdu netušil, protože jsem od něj četl myšlenku, že dává přednost Komenskému před Husem, protože postoupil dál v jeho myšlenkách. Vůbec mě to nepobuřuje, protože se to dá pochopit. Postoupili myšlenky i společnost a Jednota bratrská byla opravdu nejzářivější a nejčistší květinou která vykvetla v naší české zahradě. To říkám i přes moji lásku k husitství. Tatíček Masaryk je pro mě ideálem prezidenta-filozofa, který bohužel asi už nikdy nebude mít následovníka. Rozhodně si zaslouží naší bezmeznou úctu i nekonečný vděk.

Ano, prezident, zakladatel byl mírotvorce a pacifista. A měl je rád oba - Husa i Komenského. O tom není sporu.
"...a Jednota bratrská byla opravdu nejzářivější a nejčistší květinou která vykvetla v naší české zahradě. ..." Překrásně řečeno! Protože, Sabine, ano, tak to je. (O Husovi a Komenském jako milnících české reformace píši v jiném příspěvku.)
"...Rozhodně si zaslouží naší bezmeznou úctu i nekonečný vděk." Bohužel už asi pro takové prezidenty není v současné době příhodné klima! (?)

Tak tuto informaci jsem se poprvé dozvěděl toto léto z tisku a velmi mile mě překvapila. Řeknu vám jedno, je velká škoda, že tatíček Masaryk se nedožil září 1938... on by se nevzdal...

_________________
Michal Gelbič

Husité - Ktož jsú boží bojovníci
http://www.husitstvi.cz
Czechoslovak military units in the USSR (1942-45)
http://www.czechpatriots.com

Jako argument na podporu tohoto konstatování bych rád připojil ještě jeden výstižný citát našeho prvního prezidenta, který poodkrývá Masarykovo směřování v jeho životě, který zasvětil svému národu. Národu se slavnou husitskou minulostí. Mimochodem právě zaujatost a palčivá touha po národní svébytnosti byly vlastnosti, pro něž svého muže ctila, nesmírně si ho vážila i milovala Charlotta Garrigue, původem Američanka...
A nyní již onen citát z 6. 7. 1915:
Každý Čech musí se rozhodnout buď pro reformaci - nebo protireformaci, buď pro myšlenku českou - nebo myšlenku Rakouska, nástroje protireformace a evropské reakce.

Také tento den, kdy prezident zpíval husitský chorál, zasedala poslanecká sněmovna. Nejhalasněji proti prezidentovi vystoupili pochopitelně hlinkovci. Poslanec Ferdinand Juriga nazval Čechy „hadrbolci, parapláři a komedianty“. Tyto urážky neustál poslanec za čs. stranu socialistickou Uhlíř a začal Jurigu honit kolem sálu s řevem: „Vy jste falešný kněz.“ (Přátelé, nepřipomíná vám to něco?... )
Socialisté se sešli den před tím, 9. 7. 1925 na Václavském náměstí pod Václavem, kde se k nim přidaly tisíce diváků. K nim promluvili poslanci a nejbojovněji byla naladěna poslankyně Fráňa Zemínová, která mj. prohlásila, že „na Svatou stolici nejlepší šaratici“. Setkání, jak jinak, skončilo zpěvem chorálu Ktož jsú boží bojovníci.
Vztahy s Vatikánem se konsolidovaly až r. 1927(!), kdy byl dojednán modus vivendi s náznakem jakéhosi způsobu soužití. Nekompromisní Masaryk ho však odmítl ratifikovat…
Zdroj: Příloha Práva, 9. 7. 2005
P.S. dostala se mi do rukou až v těchto dnech od známého, kterému se rovněž líbil postoj Masaryka a jiných protagonistů těchto událostí, a proto mi to půjčil přečíst...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

O vyvěšení praporu jsem věděl, ale bohužel žádné informace kolem tohoto počinu jsem neměl. Moc děkuji bratru Jiřímu za informace které mi to ujasnili.
T.G. Masaryk je rovněž můj vzor a je velký nedostatek, že mi uniklo právě toto z jeho života. K jeho počinu nemám slov....
Je velice příjemné a povzbuzující když člověk vidí jak se idee kolem husitství pohybují i takových významných lidí jako byl pan T.G. Mararyk.

_________________
Nic neskončilo ...jsme stále tady!
PRAVDA VÍTĚZÍ!
...miluj vlast, braň vlast a bojuj za vlast až do smtri!

Ano, Franto, to velice jemným způsobem dokresluje povahu, charakter i smýšlení tohoto titánského ducha, jakým byl TGM, jedna z největších osobností tohoto národa.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

"Hus začal boj se světskostí církve, a národ šel za ním jeho boj o vyšší mravnost a zbožnost, zpečetěný obětí života, byl bojem proti mravní dekadenci církve, kněžství a papežství. Žižka dovedl Husův boj o životní zásady doplnit obranou železem, když Řím proti našemu národu vyhlásil tažení Evropy ve jménu kříže. Chelčický poznal, že boj proti tehdejšímu světskému panování kněžstva důsledně vede k boji proti státu, opírajícímu se o církev, proti násilí církevnímu a politickému zároveň a podjal se boje humanity proti násilí s energií v pravdě Žižkovskou. Chelčický přestřelil, ale tím nepadá jeho velká idea. Komenský, poslední biskup české Jednoty Bratrské, nám ujasnil, že pronikavá náboženská a mravní reforma nemůže být bez světla vzdělanosti a bez pečlivé výchovy. Hus a Žižka jsou nám vzorem, že život bez pravdy a přesvědčení, spravujícího celý život, je bezcenný; Chelčický a Bratrství učí, že život založený na násilí, násilí státním a církevním, je špatný; Komenský nám ukázal cestu k jasnosti všeobsáhlé moudrosti a lidskosti: v duchu těchto národních učitelů musíme pokračovat a podávat jejich světlo budoucím pokolením." TGM

Tato dlouhá citovaná stať je z posledních stran Masarykova díla Světová revoluce, kde popisuje celou anabási za velké války a úvahy nad budoucím vývojem svobodného Československa. A téměř vše v úplnosti vystihuje. TGM vycházel z učení velkých českých myslitelů a velmi si jich vážil. V duchu Palackého Dějin nastínil svůj pohled na smysl našich dějin (dnes opět probíraný). Přední, vrcholné místo v něm zaujímá reformace česká, na prvním místě Jednota, mírumilovná, ale postavená na krvi a utrpení husitů. V tomto smyslu má k husiství vztah velmi kladný, ačkoli chápe i přehršel negativních aspektů.

Masaryk byl humanista, nikoli pacifista. Na několika místech ve svých dílech polemisuje s Tolstým (a potažmo Chelčickým) a jejich nenásilím. Pokud má někdo zemřít, tak ať to dle Masaryka není napadený, který se nebraní, ale útočník, v tomto ohledu ctí Žižku a ctí ho více než-li je zdrávo - dle mého soudu a "směje" se Chelčickému. Ale uznává Chelčického, který chtěl sjednotit (dle slov TGM) husitské frakce - tábory i pražany. Váží si ho také jako jednoho z myslitelů, který významně ovlivnil učení Jednoty bratrské - největšímu květu na naší české zahrádce ...

_________________
Historie jakožto soud nad světem nesvědčí pouze o vzájemných bojích, nýbrž také o vnitřní kvalitě národů

TGM značně využíval husitskou minulost během své kampaně proti podunajské monarchii.
Při pětistém výročí úpálení MJH v Ženevě v Reformační síni vystoupil s projevem (společně s Denisem), kde ozřejmil plány svého odboje. Poprvé zveřejnil ideu svobodného nezávislého Československa.
Bylo to symbolicky - důležité bylo navázat na historickou kontinuitu - doby před Rakouskem.
V následujících letech se pořádaly husovské oslavy. V roce 1916 v anglických chrámech bylo připomenuto jméno Jan Hus.
Pro získání Anglie na svoji stranu se argumentovalo historickými kontakty - sňatek Anny s Richardem II; vliv Wycllifa na Husa, Komenský a anglické školství.

Ale především ruské legie. Po bitvě u Zborova pluky začaly dostávat husitská jména - Hus, Žižka. Legionáři navazovali na husitský bojový duch. Četné husitské vlajky jsou toho důkazem.

_________________
Historie jakožto soud nad světem nesvědčí pouze o vzájemných bojích, nýbrž také o vnitřní kvalitě národů

Tito papeženci označovali na Slovensku naši společnou církev za Českozlodějskou a ihned po vzniku fašistického Slovenska, naši církev zakázali a zabrali majetek. Českozlodějský majetek jim tedy najednou nesmrděl?

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Laicky to chápu tak, že Hus našemu národu ukázal Pravdu. Žižka zmíněnou Pravdu bránil, aby nezanikla. Chelčický ji bránil mečem ducha. Komenský je již vyvrcholením všeho předešlého. Vrchol moudrosti a učenosti.
Pokud si ale vzpomeneme na pobělohorské Temno, kdy elita národa byla vyhnána do ciziny nebo povražděna. Kdy se České království díky "osvíceným" cizáckým papežencům vrátilo z rodícíhose novověku do hlubokého středověku, zamýšlím se nad tím, kde by byl Chelčický, Komenský a Husův odkaz, kdyby nebylo Jana Žižky a Prokopa Velikého?

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

To jsme zase u onoho pověstného a ošidného slůvka "kdyby", které nemůže být součástí racionálních historických úvah, pouze spekulací. Spekulací je třeba to, co by bylo, kdyby Přemysl Otakar II. na Moravském poli u Suchých Krůt zvítězil, co by bylo kdyby u Lipan zvítězili radikálové, na Bílé hoře stavovské vojsko a co by bylo, kdybychom se po Mnichovu bránili se zbraní v ruce. Co by bylo? Jen Bůh ví...

Do stejné kategorie patří i spekulace o tom, co by bylo, kdyby husitská revoluce neměla takové vojevůdce jakými byli Žižka a Prokop Veliký a kam by se poděl Husův odkaz. No, patrně by byl zadupán do země kopyty koní těžké jízdy již první křížovou výpravou, nebyl by žádný "první život husitství" končící až Bílou horou a o druhém životu husitství ani nemluvě. Ano, první evropská a nebojím se říci světová reformace vzhledem k nadčasovosti svých idejí musela být bráněna světským mečem a armádami božích bojovníků, jimž veleli velikáni našich dějin.
A toho si byl nepochybně vědom i náš první prezident.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Proč by ta myšlenka neměla přežít i po krachu revoluce? Myšlenky neumírají s lidmi. Když to vezmeme pod náhledem věčnosti - husitství bylo poraženo v roce 1526 nástupem Habsburka. A přesto ty myšlenky žily dále. A jsme zpět v tomto tématu. TGM a husité. Pokud navazoval na "myslitele husitů" - Husa, Chelčického, Komenského, musel se dostat do konfliktu s idey státu rakouského a její byrokracií. A platí to i obráceně - pokud se dostal do konfliktu s Rakouskem, musel vzývat hodnoty (svobodný český stát a náboženská svoboda) a časová období obrácená režimu tj. husitství a reformaci českou.

_________________
Historie jakožto soud nad světem nesvědčí pouze o vzájemných bojích, nýbrž také o vnitřní kvalitě národů