Je to obsáhlé a zajímavé shrnují nepostrádající atributy syntézy dané problematiky. Děkujeme.

Já tento tvůj příspěvek ponechávám zcela záměrně bez komentáře, abych ponechl prostor i dalším přispěvatelům. Taky bych se mohl opakovat a toho opravdu nemám zapotřebí.
Neodpustím si pouze malou připomínku k obrazoborectví. Jistě souviselo s rozmařilostí církve, kterou nepochybně evokovaly mj. zlacené deskové obrazy a dřevené iluminované a taky zlacené plastiky.
Fundamentální a ideologicky, či přesněji řečeno teologicky zdůvodněnou příčinou ikonoklasmu je hned druhé přikázání z Desatera (2. kniha Mojžíšova): "Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí." (Ex 20, 4).
Jenom si dovolím připomenout, že tato teze byla součástí smlouvy, kterou Hospodin uzavřel se svým vyvoleným lidem na hoře Sinaj prostřednictvím Mojžíše ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Adamité také patří mezi stíny husitství, ačkoliv se někomu pod pojmem husité vybaví právě oni.
Pojmenování vesnice vděčnými obyvateli podle Jana Žižky Žíšov nám připomíná, kdo toto místo poblíž Veselí nad Lužnicí nebezpečné sekty zbavil.
http://www.zisov.cz/index.php?nid=574&lid=CZ&oid=12989

V revoluční době, v zemi zmítané husitskými válkami, docházelo k dobrovolné i okolnostmi vynucené emigraci katolíků, kteří nebyli z různých důvodů ochotni přistoupit ke kalichu. Měli proto obavu o svůj život i svoji spásu. Při hodnocení husitství bychom ani tento fenomén neměli opomenout.

V prvé řadě se to týkalo řeholníků, kteří buď byli ze svých klášterů vyhnáni a nebo na nic nečekali a sami utíkali před přibližujícími se husitskými oddíly, jejichž vojenské operace se objevily na dosah teritoria, kde se klášter nacházel. Tito uprchlíci směřovali buď do katolických měst (České Budějovice, Cheb, Brno, Znojmo, aj.), nebo ke svým řeholím ve vedlejších nebo sousedních zemí Koruny.
Do exilu odešli také mnozí příslušníci farního kléru a někteří mistři pražské univerzity, kteří se nechtěli smířit s utrakvistickým zaměřením vysokého učení. Mezi neznámější exulanty patřil Štěpán Páleč, svědek proti Husovi v Kostnici.

Kromě známých jmen katolických exulantů je zřejmé, že tento neblahý osud potkal mnoho bezejmenných, o nichž se nikde v pramenech nedočteme. Všechny tyto exulanty spojovalo jediné. Byli neústupnými, nesmiřitelnými a zatvrzelými odpůrci všeho kališnického, a to nejen utrakvistické praxe ale pochopitelně i myšlenek vč. těch reformních. Když se v zahraničí jakž takž uchytili, tak mnozí z nich se stali nekompromisními odpůrci jakýchkoli ústupků ze strany římské církve vůči kacířům a příkře odmítali veškerá jednání s nimi. Tím pochopitelně ještě více zhoršovali postavení husitské země v zahraničí. S přibývajícími husitskými vítězstvími a zahraničními výpravami tyto militantní postoje však postupně začaly ztrácet na síle. V době, kdy se Římská kurie začala přiklánět k názoru, že s husity musí zahájit jednání, se tato nevraživost, vyvěrající z pochopitelné frustrace, stala neudržitelnou. Naděje na revanš se po přijetí Chebského soudce rozplynula jako dým. Pro spoustu emigrantů tím došlo k obrovská deziluzi, s níž přišla i rezignace na jakoukoli změnu ve prospěch emigrantů. Tato situace byla velice podobná té, která nastala u evangelického exilu po uzavření Vestfálského míru v r. 1648.
Emigrace je velice deprimující a traumatizující záležitostí bez ohledu na dobu i situaci, kvůli níž bylo přijato fatální rozhodnutí o odchodu do ciziny. Odtud většinou není návratu ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Není třeba litovat těchto uprchlíků-řeholníků, něboť tam, kam uprchli ke svým, měli zase jistě dobrý šolich.

OT. I když to sem nepatří, slovo 'emigrace' neznají řádové sestry, nevím už přesně jaké - snad od Matky Terezy, ony totiž nesmějí být na jednom místě déle nežli tři roky, vždycky potom jdou jinam ve světě, kde jich je více potřeba, pomáhají těm nejubožejším a nejvíce postiženým, na minulé místo se už nikdy nevrátí a řádové předpisy jim dokonce zakazují kamarádit se dále s lidmi, které tam poznaly, což mi přijde strašný.

To samé by někdo jiný mohl říci o pobělohorském evangelickém exilu, nebo o emigrantech po únoru 1948, či po srpnu 1968. A to je velice ošidné! Všichni ti lidi před čímsi utíkali a opouštěli tak svůj domov - nic víc, nic míň ...

BTW. Můj příspěvek nebyl o lítosti, ale o vyváženém souhrnu historických faktů. Měl být tak trochu i jakousi obecnou úvahou o emigraci.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Za jedno z největších mínus husitské epochy se obecně považuje tzv. obrazoborectví, tedy ničení náboženských symbolů. Je skutečností, že v husitských válkách dosáhlo obrazoborectví v českých dějinách svého vrcholu. Ale nedejme se zmást! Obrazoborectví není husitským patentem, není dokonce ani patentem českým. Je to nedílná součást dějin křesťanství a evropských dějin. Jinými slovy: obrazoborectví bylo před i po husitské revoluci.

Počátky obrazoborectví spadají již do 8. století a týkají se snah papežů i císařů o odstranění znázornění Boha, protože se jedná o porušení Desatera - viz. mnohé čtivě a přehledně vysvětlené příspěvky na toto téma na foru od hejtmana J. Motyčky. Průběh a vývoj obrazoborectví byl složitý a dlouhý a v husitské revoluci pouze navazoval na něco, co bylo již dávno před tím, než vůbec vznikl český stát. Po husitské revoluci obrazoborectví pokračovalo dále svým vlastním životem a přebíralo další vlivy od ostatních evropských reformací. Takže je vhodné si v souvislosti s husitským hnutím uvědomit, že šlo v první řadě o revoluci náboženskou, kde bylo obrazoborectví jedním ze styčných bodů, a provázelo všechny náboženské reformace. Pouze v Čechách, na relativně malém území a nakumulované do několika málo let a desítek případů naráz, je vidět obrazoborectví o něco více.

Jen pro zajímavost, každý jen trochu zkušenější zájemce o českou historii zná osudy Zbraslavského kláštera a Vyšehradu, kde husitský chiliasmus + rozbouřená chudina, vždy náchylná k výtržnostem, v roce 1420 udělali své. Tyto případy se neustále připomínají. Ale teď ruku na srdce, kdo ví alespoň něco málo o kalvínském reformním obrazoborectví katedrály sv. Víta z roku 1619? Tehdy byla až na malé vyjímky zničena téměř celá výzdoba katedrály, která přečkala i bouře husitského věku...

_________________

Proč?
No, v rámci objektivity a vyváženosti je třeba k tomu připojit ještě tento veledůležitý dovětek. Nechme nejprve promluvit Starého letopisce:
"Všichni lidé v tom procesí byli velmi pobouřeni, vtrhli na radnici a vyplenili ji. Purkmistra Jana Podvinského, Klimenta Šťastník, koželuha Tomáška, konšely Čeňka Patriarchu, Rehlu Drevníka, Jana Humpolce, Václava Barbořina, Jana Rybu, Sasína, rychtáře Nykláska, rychtářovy pacholky, valcháře Říhu (toho zabili v kuchyni) – ty všechny a ještě několik dalších ukrutně, hanebně a bez milosti povraždili, protože je házeli z oken dolů na oštěpy, sudlice meče a kordy; a který při tom nevypustil duši, toho hned na místě dorazili. Ale tehdy jim nevzali nic z toho, co měli na sobě, ale čepice i stříbrné opasky položili na ně."

K tomu ještě Čornej na str. 125 vyjadřuje přesvědčení, že to (zvýrazněné ve výše uvedené citaci) svědčí nejen o dokonalé přípravě, ale i o zvládnutí dopředu připravené akce. A dodává na té samé straně: "Zcela samozřejmé bylo, že v rámci platného křesťanského kodexu následně nikdo nezkřivil manželkám a dětem ubitých mužů ani vlásek."

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

A jak o tom píše Pludek jako Mistr Engliš v České při na str. 109:

''Viděl jsem je ještě o hodinu později. Leželi tam až do večera a nezmizel ani jediný stříbrný gombík, drahocenný límec, kovem obité opasky vzácné práce, kameny zdobené dýky za pasem...Nikdo se jich ani nedotkl. Opravdová vzpoura je ve svých počátcích vždycky přes všechny ukrutnosti mravná. ''

Ve filmu Jan Žižka je tedy malá chybička - viz. konec tohoto videa:
http://www.youtube.com/watch?v=VlHbYpRMRvE

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Kdyby někoho toto téma blíže zajímalo, tak v roce 1990 vyšla ve vydavatelství Zvon kniha Jaroslava Kadlece - Katoličtí exulanti čeští doby husitské.
http://antikvariat.obchodsvitavy.cz/pro ... duct=19056

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Poslyšte jímavý příběh z r. 1425 o událostech v husity dobytém Radkově (Radków), který ve svých Dějinách ocitoval František Palacký z vyprávění kronikáře Martina z Bolkenheimu (nynější Bolków).

V neděli o nešporách (v odpoledních hodinách) sirotci pobořili hradby Radkova a pronikli do města, jehož obyvatelé ho před tím zapálili v bláhové naději, že husitským obléhatelům znepříjemní nebo úplně znemožní vstup do města.
Radkovští se ukryli do prostorného fojtova domu, který husiti začali podkopávat. Když to fojt (soudní, správní úředník) uviděl, vydal se k obléhatelům vyjednávat. Bylo dohodnuto, že všechny ženy i děti budou propuštěny na svobodu a muži se musí vykoupit. Duchovních (dvou kněží a dvou kaplanů) se tato domluva netýkala. Kaplani se přestrojili do ženských šatů a do náruče vzali po jednom děcku. Obyvatelé vycházeli z domu a dle úmluvy byly ženy i děti propouštěny na svobodu a muži zajímáni, aby za ně mohlo být požadováno výkupné. Pouze ženy s dětmi, které nedůvěřovaly husitům a zůstaly ve sklepě, se zadusily, když byl později dům fojta zapálen.
Farář byl předveden před kněze Ambrože, který se ho tázal, zda odvolá, co kázal a přistoupí na husitské učení (přizná se ke 4 artikulům). Když to farář odmítl, byl obložen a obvázán slaměnými otepmi, takže nebyl vůbec vidět. Pak otepi husiti zapálili. V krutých bolestech chvíli pobíhal a potácel se, než dokonal. Jeho soudci i kati v jednom se mu jistě po celou dobu smáli. Jeho mrtvé tělo pak vhodili do vroucí vody v pivovaru, kde skončil i druhý, starý kněz. Ten zaživa!
A kaplani? Když vyšli z domu v ženském ustrojení a s dětmi v náručí, tu jedno z nich zaplakalo a volalo matku svou. Když se ho snažil kaplan utišit, husiti poznali, že se jedná o mužský hlas. Byli prozrazeni! Oba kaplani se dali na útěk, jeden byl dostižen a na místě utlučen. Druhý se zachránil, patrně i s děckem. To plačící dítě kaplan položil na zem. Co s ním se stalo, nám kronikář nesdělil.

Podle Palackého tento příběh stručně popisuje i Šmahel 3. díl, str. 168, 169, který na tomto "vyprávění s pololegendárními rysy" považuje za pozoruhodné to, že někteří řemeslničtí tovaryši ve fojtově domě schovaní se zpočátku odmítali vzdát, neboť neměli na výkupné.
V rámci vyváženosti příspěvku je třeba ještě dodat, že nepřítomnosti sirotčího vojska na východě Čech využil Konrád, vratislavský biskup, k vpádu na Trutnovsko a Náchodsko, kde loupil a pustošil mj. v podhradí Vízmburka. A právě Radkov byl sirotčí odvetou za toto Konrádovo počínání ...

Zvýraznění a pozn. v závorkách autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Protože tento prostor bohužel zatím nikdo nezaplnil, pokusí se o to s dovolením moje nepatrnost.... tak směle do toho, i když poněkud se zpožděním a od někoho, kdo se v husitství moc nevyzná, takže připojí jen pár doplňujících poznámek.

... nejlépe s Biblí v ruce.
Je mi jasné, že s tímhle spousta nejen ateistů nebude vůbec souhlasit, ale to je asi tak všechno, co se tím dá dělat.

... ale také před tímto rokem ...

Povšimněte si dobře této úvahy!
Jedná se o zajímavý a zároveň málo akcentovaný postřeh, ale především je velice podstatný, důležitý a zásadní nejen pro pochopení husitství, nýbrž i pro jeho zasazení do dobového kontextu.
Husitský program svým obsahem směřoval spíše k jeho obraně než násilnému prosazení, i když husitský mesianizmus předpokládal jeho rozšíření po celém křesťanském světě. Někdo může namítnout – a co zahraniční výpravy? To je případná námitka, i když prosazení husitského programu ("vývoz revoluce") nebyl zdaleka tím hlavním důvodem těchto výprav.

Pokud hodnotíme husitskou epochu jako tu, která nějakým způsobem izolovala České země od okolního světa, nesmíme nikdy zapomínat na nadčasovost myšlenek, které husitství potažmo reformace česká a návrhy Jiřího z Poděbrad s sebou přinesly. A to samo o sobě jisté oběti, rozmanitého druhu, vyžaduje.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Středověk neznal horší pojem, nežli kacíř. Na Čechách i po skončení husitských válek ulpěl cejch jako země kacířské a odbojné. Nedůvěra a odpor ciziny se překonávaly celá desetiletí i přesto, že v mnoha odvětvích, např. hospodářství a dálkový obchod, se již koncem 30. let 15. století vracela naše země do normálu a předválečných časů.

Příkladem budiž třeba rok 1440, kdy po smrti krále Albrechta II. Habsburského čeští stavové zvolili králem bavorského vévodu Albrechta, který však nabízenou korunu nepřijal jen z toho důvodu, že se obával mezinárodních komplikací, kdyby se stal králem v zemi dvojího lidu a ještě před nedávnem stíhanou těmi nejhoršími církevními klatbami. Byl to jediný případ ve více jak tisícileté historii naší země, kdy někdo ze zahraničních panovníků odmítl nabízenou českou korunu.

Důsledky mnohaleté izolace během husitských válek musel tvrdě pociťovat ještě král Jiřík z Poděbrad, který již prakticky vládl v jiné době (1458 - 1471), přičemž složité dědictví dvou věčně se hašteřících konfesí v jednom království zdědil i jeho nástupce Vladislav II. Jagellonský.

Teprve konec 15. století přinesl uvolnění, načež se na počátku století následujícího již české země nachází tam, odkud byly nedobrovolně před sto lety vytlačeny, tedy pevně zakotveny ve skladbě střední Evropy a prožívající stejné vývojové a civilizační vlny, jako většina evropských zemí. Jen s jedním podstatným rozdílem: Češi si svou reformaci odbyli již v 15. století, kdežto zbytek Evropy to teprve čekalo. Často se totiž zapomíná, že husitství bylo první náboženskou reformací na evropském kontinentu. 

_________________

BTW a poněkud OT: Uvedu další dva příklady, i když zdaleka ne tak vyhraněné, na něž si maně vzpomínám.
1) Římský král Jindřich VII. Lucemburský v r. 1310 nejprve odmítal nominovat na český královský trůn svého syna Jana (jako "náhradu" nabízel svého bratra Walrama).
2) V červenci 1469 odmítl polský král Kazimír IV. český návrh na to, aby se českým králem stal jeho syn Vladislav, jemuž byla nabízena za manželku Poděbradova dcera Ludmila.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Domnívám se, že autor toho příspěvku, na který opožděně reaguješ, myslel hlavně ty kandidáty českého trůnu, kteří byli zvoleni, nikoli ty, kterým byla koruna nabízena. V takovém případě bychom mohli uvést například i vratislavského vévodu Jindřicha IV., kterému korunu nabízeli v roce 1289 Vítkovci...

_________________

O Vodňanech se husitský kronikář Vavřinec z Březové zmiňuje dokonce dvakrát.
"Město pak Vodňany vidělo, jak jejich věrní kněží, kteří je občerstvovali svátostí pod obojí způsobou, byli jako od katů vhozeni do hořící vápenice a upáleni."
...
"Dále téhož roku (1420 - pozn. JM) zmocnil se Žižka s táborským lidem s pomocí některých z města po druhé (?) Vodňan, které nechtěly souhlasiti s táborskými nezřízenostmi, a zajavše dva kněze s osmadvaceti měšťany, všechny nelidsky upálili přes to, že zachovávali přijímání pod obojí způsobou."

Jedná se zřejmě o jedinou událost z počátku září 1420, kdy byly Vodňany Oldřicha z Rožmberka dobyty. Oněch údajných třicet lidí skončilo v hořící vápence, o čemž se zmiňuje i starý letopisec. Proč ale byli upáleni i dva kněží podobojí? Mohlo to být z toho důvodu, že nepřijali novoty zavedené táborskými kněžími s výjimkou přijímání podobojí.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)