Právě je 24.02.2020 - 13:52

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 72 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 17.08.2010 - 15:46 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 31.05.2010 - 11:42
Příspěvky: 424
národně-osvobozenecký boj :D To už jsem četl, ale v Mackově "Husitském revolučním hnutí".

Obrázek

Aby bylo dost matérie na "hádání", tak připojím i svůj pohled na světla a stíny v husitství. Bohužel je to dlouhé, moc dlouhé. Ale alespoň mám jistotu, že na to bude ( možná) reagovat pouze ti, kdo se v husitství vyznají a baví je to, protože povrchní zájemce o husitství ta délka textu skutečně odradí :lol:

Bude to husitství střízlivě viděno, vyváženo a zhodnoceno. Proč? Protože je to nutné. Husitství je jakýmsi traumatem, otřesem, ale i mimořádným obdobím našich dějin, u kterého se jeho hodnocení prudce mění. Od nepochopení, odmítání, nenávisti a odporu, až po přehnané vychvalování, přeceňování jeho významu a oslavování. Husitství nelze hodnotit bez toho, aniž by ho člověk alespoň částečně pochopil. Dříve a dnes se u husitství oslavovaly světlé stránky na úkor těch stinných, které byly naopak potlačovány. Jenže bylo a je tomu i naopak, tedy neúměrné odsuzování a vynášení stinných stránek na úkor těch dobrých.

O tom, že husitství ovlivnilo české dějiny na další staletí není potřeba pochybovat. Z tohoto důvodu je husitství významným obdobím našich dějin. Stačí zmínit důsledky husitství - vznik kališnické církve a tedy i vznik dvojvěří v českých zemích, nárůst národního vědomí a upevnění češství jako politické síly, která určuje běh naší země, přestavba společenských řádů, kdy církev ztratila své výsadní postavení, vznik stavovství, atd. Husitství a česká reformace byla prvním článkem pozdějších evropských reformací. Husitství bylo reformací, která předběhla o sto let hlavní evropské reformace. To je také nutno zmínit a mít na paměti. Teď si rozebereme záporné a kladné stránky husitství a podíváme se na čtyři základní okruhy, které jsou terčem rozbrojů a rozdílých hodnocení:

1. Husitské války zpustošily a oslabily České království a ostatní české korunní země
To je nesporné. Dlouhé války vyčerpaly zemi. Neustálé boje, vypalování klášterů, hradů, měst a vesnic, neustálé pochody vojsk, plenění, vyjídání venkova husitskými i zahraničními vojsky, to vše hospodářsky oslabilo naše země. Ceny potravin rostly, obyvatelé na venkově hladověli, protože jejich úroda byla často zničena nebo uloupena. Vyhladovělé obyvatelstvo snadno podléhalo nákazám a nemocím. V pozdějších dobách se polním vojskům již ani potraviny nedostávaly a nemohla se uživit na českém území, a tak podnikala jízdy do okolních zemí.

To byl osud zemí ve středověku a středověkých válkách. Neúroda a hlad byl zlý. Jenže stačilo pár let míru nebo následující nadúroda v důsledku příznivých přírodních podmínek a země zase vzkvétala. Mír byl ve středověku vzácný, ale české země na něj měly ve středověku a novověku mimořádné štěstí. V letech 1310 - 1402 se českým zemím válčení na malé vyjímky vyhlo a hladomory byly spíše vzácné a většinou omezené na určité oblasti. Platí to i o letech správcování a vlády Jiříka z Podebrad ve 40., 50, a 60. letech 15 století. Teprve váka z let 1467 - 1471 znovu zasáhla do českých zemí. Většinou se ale bojovalo na území Moravy a východních Čech, takže většina oblastí Čech byla bezprostředně ušetřena války. A za vlády Jagellonců a prvních Habsburků požívaly české země neuvěřitelně dlouho dobu míru. Něco takového evropské země Čechám a Moravě záviděly. Proto je třeba mít na paměti, že husitské války sice poničily české země, ale z hlediska středověkých a českých poměrů šlo o vzácně zlé válečné období, které si naše země vybraly za předcházející a následující období vrchovatě.

Pokles a úmrtí obyvatel za husitských válek byl, ale nebylo to nic takového, jako poznaly naše země v kruté třicetileté válce. Celkový počet mrtvých v důsledku husitských válek nebyl jistě větší, než jaký postihl naše země například za morových epidemií roku 1380 - 1381. Horší však byl nedostatek surovin a potravin, které se do Čech dovážely z ciziny. Okolní české země nastolily obchodní blokádu a obchodníci se báli jezdit do nebezpečné země. V českých zemí se nedostávalo soli, koření, jižního ovoce, solených mořských ryb, vína, olivového oleje a dobytka. Nedostávalo se také kvalitních suken, hedvábí, kožešin nebo plátna. Nebyly to věci, které byly nutné k přežití, ale jejich nedostatek byl citelně znát

2. Krutý způsob vedení boje, boření klášterů a husitské vojenství
Středověk byl krutou dobou a středověké války se vedly tak, aby byl nepřítel donucen uzavřít příměří, mír nebo přistoupit na podmínky nepřítele. Jakým způsobem se to dělo víme - plenění a pálení území nepřítele, braní zajatců, krutosti na obyvatelstvu, zničení a pobrání úrody, atd. Boj se v českým zemích rozhořel tak, že oddíly katolických pánů a královské prozatimní vlády ničily a rozháněly husitské srazy, útočily na husitská procesí, kde byli i ženy a děti, brali zajatce a veřejně je mučili a popravovali. Je pochopitelné, že se husité začali ozbrojovat a bránit. Je také pravda, že předchozí křivdy vyplouvaly na povrch a objevovala se msta, touha po odplatě a oplácení stejným. Po příchodu křižáckých vojsk, která si počínala nemilosrdně a vraždila bezbranné a ničila český venkov, se nenávist husitů přenášela převážně na německé obyvatelstvo, jež se stavělo k českému živlu a husitství nepřátelsky, a proti katolické většině, která pomáhala v trestání husitů. Husité válku nechtěli, byla jim vnucena. Po roce 1424 byly všechny husitské pokusy o jednání a mír odmítány a musela to být právě polní vojska, která zničením křížových výprav a výpravami do zhraničí přinutila Zikmunda a církev k jednání.

Že se vojsko na území nepřítele dopouští zvěrstev je pochopitelné, ale že se dopouští krutostí i na vlastním obyvatelstvu a ženách s dětmi již tolik pochopitelné není. Ale uvědomit si musíme jednu věc. Tolik opakované a vyzvedávané krutosti na poražených a obyvatelích měst jsou v letech Žižkovy nesmiřitelnosti případy, které se dají vyčíslit na několik desítek. V letech 1424 - 1434 pak představují pouze vzácnost (nepočítáme-li zahraniční výpravy). I Žižka, vždy jednající za plné prosazení čtyř artikulů, dával městům a hradům možnost podrobit se. Pokud se tak stalo, tak se obyvatelům měst většinou nic nestalo. Horší to bylo u těch obyvatel, kteří se odmítli vzdát, pak byl Žižka totiž nemilosrdný a v některých případech došlo k brutalitám. Platí to i o druhé straně, protože křižáci a katolické oddíly si počínali stejně krutě a ještě více.

Co se týče nebrání a nešetření zajatců, tak tady je hlavní důvod v tom, že nepřátelská strana odmítala dohodu o rytířském způsobu boje a odmítala za své zajatce husitům platit. V boji pak husité nešetřili nikoho, protože zajatci ztráceli svou cenu. Zní to krutě, ale je to tak. U boření klášterů a ničení jejich výzdob je to těžší. Husitství vzešlo z obrody církve, kárání rozmařilosti kněží a kostelů a z požadavku návratu k prvotní chudobě církve. Odtud tedy tolikrát zmiňované obrazoborectví. Ničení a boření klášterů postihlo asi šest desítek klášterů. Tím utrpělo české gotické umění, ale stále v našich zemí zbylo dost klášterů. Jistě více, než by podle velikosti Čech mělo naší zemi připadat. Platí to i o hradech. Odvrácenou tvář husitství nesporně tvoří upalování kněží a mnichů, kteří se odmítli přidat ke kalichu. Kněží a mnichů bylo upáleno několik stovek. V husitských představách nemohl mít duchovní odmítající kalich právo na život. Byl pro ně nepřítelem. Nepřáteli byli pro husitství i odchylky od husitské věrouky - pikartisté a adamité.

Husitské vojenství bylo přelomové. Použití vozové hradby, děl a palných zbraní bylo pro evropské vojenství průkopnické. Husitské války byly prvními stálými válkami, kde se běžně používalo palných zbraní a děl. Vítězství nad křižáky byla slavná a přispívala k rozšíření české válečnické slávy do všech koutů Evropy, stejně tak jako netradiční způsob boje, který ukázal evropskému vojenství cestu ze středověku do novověku. Čeští bojovníci byli považováni za odvážné, kruté a schopné. Husitská převaha na válečném poli byla dílem i stálých polních vojsk. Ta sice nakonec zanikla kvůli nevyhnutelnosti procesu (stálé vojsko a jeho muži viděli v boji smysl své existence, důsledné hájení čtyř artikulů až do smrti bylo již nemožné a obava bojovníků ze ztrát svých jistot nedovolovala vojsko rozpustit), ale byla skutečně prvním stálým vojskem v Evropě. V českých zemích byla další stálá armáda až ta, kterou vytvořil Albrecht z Valdštejna ve 20. letech 17. století. Navíc nepoměr sil a bojová morálka a odhodlání a umění vítězit dělají z husitských vojsk skutečný předmět obdivu a hrdosti.

Důležité bylo, že během husitských válek nepřišlo České království o žádnou ze svých korunních zemí, ačkoli to mohlo hrozit (odměna či zástava za vojenské služby okolních vládců). Tady je však hlavní důvod v Zikmundově nekompromisním přístupu, kdy v českých zemích viděl strategickou část svazku německé říše a nechtěl České království oslabit. Jedinou vyjímkou byla Morava. Jenže Zikmund jí předal do správy svému budoucímu následníkovi Albrechtovi, který pak spojení Čech a Moravy znovu obnovil.

3. Když múzy mlčí a duchovní stránka husitství
Za války múzy obvykle mlčí. Pochopitelně, protože lidé mají jiné starosti. Trápí je strach ze smrti, z hladu, že přijdou o střechu nad hlavou nebo o majetek. Husitské války v Čechách a na Moravě zastavily stavební ruch, který ale ani předtím za časů Václava IV. nebyl nijak oslnivý. Platí to o stavitelství a s ním spojeného umění, jako je sochařství, malířství nebo literatura. Kronikářství nekvetlo ani před válkami, ale právě bouřlivé děje husitství k sobě strhly pozornost kronikářů zahraničních i "probuzených" domácích. Příkladem budiž Staré letopisy české, kronika Vavřince z Březové, vyprávění Petra z Mladoňovic, Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, kronika Bartoška z Drahonic, zápisy a deníky z jednání na koncilu v Basileji, atd. Zmínit musíme také Českou kroniku od Eneáše Silviuse Piccoliminiho, pozdějšího papeže. Nedílnou součástí literatury za husitství jsou husitské písně, manifesty, listy a jiné, které ukazují na národní a literární vyspělost, jenž nebyla v Evropě obvyklá.

Prostředí a mravy v českých zemích zdrsněly a otupěly. Vzdělanost uvadala i díky provinčnosti pražské univerzity a její nečinnosti během války. Dekret kutnohorský změnil evropskou univerzitu v univerzitu českou a reformní. Původní záměr Karla IV. však byl ten, aby sice sloužila univerzita domácím lidem, kteří již nebudou muset za vzděláním do ciziny, ale zároveń také, aby cizinci přijížděli za vděláním do Prahy. Během válek se nedostávalo vzdělanosti v oblasti teologie a práva, takže se stalo, že v Čechách znala církevní právo a práva obecně jen hrstka lidí. Ale opět není vše jen černobílé, protože i nejzatvrzelejší odpůrci husitství nemohli upřít, že kdejaká husitská žena znala Bibli a Písmo lépe, než mnoho církevních a koncilních otců. V Basileji například i obsluha vozů a stájníci z Čech vykládali obyvatelům učení z Bible a husitští zástupci na koncilu si zase ztěžovali, jak zanedbaná je knihovna v Basileji.

Husitství bylo z počátku i později, i když v okleštěné podobě, vedeno ušlechtilými myšlenkami. Husitský program byl zakotven ve čtyřech pražských artikulech, tedy v programu, za který husité prolévali krev a bojovali. Seznámí-li se člověk s obsahem artikulů, tak zjistí, že v něm není žádný z požadavků, za které se ve středověku a v pozdějších obdobích obvykle válčilo. Žádný požadavek po územním zisku, získání vlivu, majetku, privilegií nebo výhod. Husité chtěli napravit společnost a vytvořit společnost jinou a lepší. Požadavek přijímat z kalicha byl sice odchylkou a herezí od katolické víry, ale nebyl odchylkou od Písma. Požadavek svobodného kázání slova božího byl požadavkem po svobodném vyjádření. Požadavek trestání smrtelných hříchů byl požadevkem po lepším a důstojném světě. A požadavek po zrušení světského panování církve? Cožpak to nebyl úmysl oprostit spasitelnou církev od zlořádů, majetku, pýchy, lačnosti a jiných špatností? A nebyl to první předstupeň k tomu, aby moc a vliv v rukou jedné instituce politické a majetkové, přešla do rukou většiny, tedy předstupeň demokracie? Jak je vidět, tak husitství předstihlo svou dobu a žádalo mnohé z toho, co přicházející humanismus, osvícenství a demokracie.

Zápal a víra v ušlechtilost myšlenek a nesobeckou snahu o nápravu dělají z husitství významnou složku našeho historického povědomí. Husité bránili svou zem a své artikuly, o kterých věděli, že mohou být cestou k lepším zítřkům. To jim dávalo odvahu, kterou středověk ještě nepoznal. Duchovní stránka husitství je tedy světlá. Světí účel prostředky? Ne, ale jinou možnost než obranu a boj husité neměli a nemohli mít. Odvrácenou tváří pak je, že nadšení, zápal a ideály časem zmizely. Nahradilo je lakomství, touha po majetku a moci. Ne u všech, ale u většiny ano. "Zlý" Žižka, který se nedal koupit a věřil ve čtyři artikuly, je zatracován, zatímco "přeběhlíci" na straně panské jednoty, která zničila polní vojska, jsou oslavováni jako hrdinové. A Jan Roháč z Dubé, který se zhoupl na zlaté oprátce, je obviňován z podvodu, když jeho hrad Sion nebyl hrad, ale hrádek a odpočinkové sídlo, o které nikdo hrdině nebojoval. Přitom Jan Roháč z Dubé byl poslední idealista a nedal se koupit a nezradil své svědomí.

Husitství a jeho účastníci byli vzorem pro generace národních obrozenců, kteří nesobecky budili národ ze spánku. Byli vzorem i pro statečné legionáře, kteří bojovali za vznik a obnovu své země. Byli ale také vzorem komunistům, kteří z nich udělali revolucionáře a třídní hrdiny. Bezděky tak vrhli stín na celou epochu husitství, kterého se dodnes husitství nezbavilo. Husova socha na Staroměstkém náměstí v Praze je pro mnohé jen symbolem zaslepených vlastenců z počátku 20. století, stejně jako je Žižkova socha na Vítkově symbolem komunismu, a tak jako je oprýskaná a zapomenutá socha Jana Roháče z Dubé na Sionu symbolem lži a podvodu. Husitství ale není tvořeno těmi, kteří ho zneužívají, ale je tvořeno samo sebou. Střízlivý a nekritický pohled je v tomto případě nutností.

4. Husitství zavedlo české země do izolace a způsobilo politický úpadek
Ve středověku neexistovalo horší slovo a pojem, než "kacíř". Kdo byl kacířem, tak ten byl vyvrhelem a nepřítelem. Byl zbloudilou a černou ovečkou, která se odchýlila od pokojného stádečka. Taková ovečka se musela přivézt zpět do stáda, a bylo jedno, jakými prostředky. Když se to nepodařilo, tak byla vyvržena z lůna církve a zničena. Platilo to u jednotlivců a sekt, nemohlo to ale platit u většiny národa. Když se většina Čechů přihlásila ke kalichu, tak byli Češi v očích Evropy a křesťanstva kacířským národem. Je jasné, že poté přerušily okolní země styky obchodní, hospodářské, politické a kulturní s takovou zemí. České země se ocitly v izolaci a v situaci, kdy se k nim chovaly nepřátelsky skoro všechny tehdejší země. Nejhorší bylo, že se takové pověsti nemohly Čechy zbavit po celá desetiletí od konce husitských válek. Teprve přelom 15. a 16. století vrátil české země tam, odkud na začátku 15. století vypadly, tedy zečlěněné do propojeného evropského vývoje.

Jestliže byly české země žádaným zbožím po celé úspěšné 13. a 14. století, pak se po roce 1437 toto změnilo. V těžkých letech bezkráloví 1439 - 1453 o českou korunu nikdo nestál. A to i přesto, že léta Jiříkova správcovství české země pozvedly ve všech směrech. Přistoupit na kompaktáta, bez jejichž uznání by žádný panovník nemohl být v Čechách přijat a zvolen, by znamenalo pro budoucího majitele království značné nebezpečí a risk, že se zaplete do vnitřních sporů země, kterým rozuměl jen málokdo, a že se může dostat do křížku s papežem. Husitské války odcizily většinu evropských zemí od Čech a nepřidaly jim na dobré pověsti, které se těšily po douhou dobu. Díky husitství vypadly naše země na chvíli z evropského vývoje a šly si svou vlastní cestou. Pak se sice vrátily zpět, ale jistý náskok ostatních zemí Čechy doháněly těžko.

Husitství pokles významu českých zemí v evropské a středoevropské politice nezpůsobilo. To způsobily převratné změny ve všech oblastech země, kterými prošly západní evropské státy během 14. století. Právě ty změny, které během husitství na české země teprve čekaly. Když k tomu připočteme nezpůsobilost Václava IV. vládnout říši a rozvrat mezi Lucemburky, tak máme rázem před očima rok 1400 a ztrátu říšského trůnu. To byl onen předěl, kdy význam českých zemí pomalu klesal. Husitství a husitské války tento pozvolný proces pouze urychlily. České země byly za vlády Jagellonců a prvních Habsburků silné hospodářsky i ekonomicky, ne nadarmo byly hlavním článkem vznikající habsburské říše, ale v politické oblasti byla naším zemím přidělena poněkud skromnější role, než jaké se jim dostalo ve 13. a 14. století.

Závěr? Ať si ho udělá každý sám... :wink:

_________________
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: zdůvodnění ikonoklasmu
PříspěvekNapsal: 17.08.2010 - 17:28 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7562
Bydliště: Athény východních Čech
Je to obsáhlé a zajímavé shrnují nepostrádající atributy syntézy dané problematiky. Děkujeme.

Já tento tvůj příspěvek ponechávám zcela záměrně bez komentáře, abych ponechl prostor i dalším přispěvatelům. Taky bych se mohl opakovat a toho opravdu nemám zapotřebí. :oops: :D
Neodpustím si pouze malou připomínku k obrazoborectví. Jistě souviselo s rozmařilostí církve, kterou nepochybně evokovaly mj. zlacené deskové obrazy a dřevené iluminované a taky zlacené plastiky.
Fundamentální a ideologicky, či přesněji řečeno teologicky zdůvodněnou příčinou ikonoklasmu je hned druhé přikázání z Desatera (2. kniha Mojžíšova): "Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí." (Ex 20, 4).
Jenom si dovolím připomenout, že tato teze byla součástí smlouvy, kterou Hospodin uzavřel se svým vyvoleným lidem na hoře Sinaj prostřednictvím Mojžíše ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Adamité
PříspěvekNapsal: 21.08.2010 - 13:01 
Offline
hejtman nad řádem
hejtman nad řádem
Uživatelský avatar

Registrován: 20.08.2009 - 21:45
Příspěvky: 1189
Bydliště: Plzeň - město Slunce
Adamité také patří mezi stíny husitství, ačkoliv se někomu pod pojmem husité vybaví právě oni. :roll:
Pojmenování vesnice vděčnými obyvateli podle Jana Žižky Žíšov nám připomíná, kdo toto místo poblíž Veselí nad Lužnicí nebezpečné sekty zbavil.
http://www.zisov.cz/index.php?nid=574&lid=CZ&oid=12989


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: katolický exil
PříspěvekNapsal: 04.12.2010 - 12:15 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7562
Bydliště: Athény východních Čech
V revoluční době, v zemi zmítané husitskými válkami, docházelo k dobrovolné i okolnostmi vynucené emigraci katolíků, kteří nebyli z různých důvodů ochotni přistoupit ke kalichu. Měli proto obavu o svůj život i svoji spásu. Při hodnocení husitství bychom ani tento fenomén neměli opomenout.

V prvé řadě se to týkalo řeholníků, kteří buď byli ze svých klášterů vyhnáni a nebo na nic nečekali a sami utíkali před přibližujícími se husitskými oddíly, jejichž vojenské operace se objevily na dosah teritoria, kde se klášter nacházel. Tito uprchlíci směřovali buď do katolických měst (České Budějovice, Cheb, Brno, Znojmo, aj.), nebo ke svým řeholím ve vedlejších nebo sousedních zemí Koruny.
Do exilu odešli také mnozí příslušníci farního kléru a někteří mistři pražské univerzity, kteří se nechtěli smířit s utrakvistickým zaměřením vysokého učení. Mezi neznámější exulanty patřil Štěpán Páleč, svědek proti Husovi v Kostnici.

Kromě známých jmen katolických exulantů je zřejmé, že tento neblahý osud potkal mnoho bezejmenných, o nichž se nikde v pramenech nedočteme. Všechny tyto exulanty spojovalo jediné. Byli neústupnými, nesmiřitelnými a zatvrzelými odpůrci všeho kališnického, a to nejen utrakvistické praxe ale pochopitelně i myšlenek vč. těch reformních. Když se v zahraničí jakž takž uchytili, tak mnozí z nich se stali nekompromisními odpůrci jakýchkoli ústupků ze strany římské církve vůči kacířům a příkře odmítali veškerá jednání s nimi. Tím pochopitelně ještě více zhoršovali postavení husitské země v zahraničí. S přibývajícími husitskými vítězstvími a zahraničními výpravami tyto militantní postoje však postupně začaly ztrácet na síle. V době, kdy se Římská kurie začala přiklánět k názoru, že s husity musí zahájit jednání, se tato nevraživost, vyvěrající z pochopitelné frustrace, stala neudržitelnou. Naděje na revanš se po přijetí Chebského soudce rozplynula jako dým. Pro spoustu emigrantů tím došlo k obrovská deziluzi, s níž přišla i rezignace na jakoukoli změnu ve prospěch emigrantů. Tato situace byla velice podobná té, která nastala u evangelického exilu po uzavření Vestfálského míru v r. 1648.
Emigrace je velice deprimující a traumatizující záležitostí bez ohledu na dobu i situaci, kvůli níž bylo přijato fatální rozhodnutí o odchodu do ciziny. Odtud většinou není návratu ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: katolický exil
PříspěvekNapsal: 04.12.2010 - 21:29 
Offline
hejtman nad řádem
hejtman nad řádem
Uživatelský avatar

Registrován: 20.08.2009 - 21:45
Příspěvky: 1189
Bydliště: Plzeň - město Slunce
Jiří Motyčka píše:
V prvé řadě se to týkalo řeholníků, kteří buď byli ze svých klášterů vyhnáni a nebo na nic nečekali a sami utíkali před přibližujícími se husitskými oddíly, jejichž vojenské operace se objevily na dosah teritoria, kde se klášter nacházel. Tito uprchlíci směřovali buď do katolických měst (České Budějovice, Cheb, Brno, Znojmo, aj.), nebo ke svým řeholím ve vedlejších nebo sousedních zemí Koruny.
Do exilu odešli také mnozí příslušníci farního kléru ...
Není třeba litovat těchto uprchlíků-řeholníků, něboť tam, kam uprchli ke svým, měli zase jistě dobrý šolich.

OT. I když to sem nepatří, slovo 'emigrace' neznají řádové sestry, nevím už přesně jaké - snad od Matky Terezy, ony totiž nesmějí být na jednom místě déle nežli tři roky, vždycky potom jdou jinam ve světě, kde jich je více potřeba, pomáhají těm nejubožejším a nejvíce postiženým, na minulé místo se už nikdy nevrátí a řádové předpisy jim dokonce zakazují kamarádit se dále s lidmi, které tam poznaly, :cry: což mi přijde strašný.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: katolický exil
PříspěvekNapsal: 05.12.2010 - 00:30 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7562
Bydliště: Athény východních Čech
Dáša Nová píše:
... Není třeba litovat těchto uprchlíků-řeholníků, něboť tam, kam uprchli ke svým, měli zase jistě dobrý šolich ...
To samé by někdo jiný mohl říci o pobělohorském evangelickém exilu, nebo o emigrantech po únoru 1948, či po srpnu 1968. A to je velice ošidné! Všichni ti lidi před čímsi utíkali a opouštěli tak svůj domov - nic víc, nic míň ...

BTW. Můj příspěvek nebyl o lítosti, ale o vyváženém souhrnu historických faktů. Měl být tak trochu i jakousi obecnou úvahou o emigraci.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Obrazoborectví
PříspěvekNapsal: 05.01.2011 - 21:45 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 31.05.2010 - 11:42
Příspěvky: 424
Za jedno z největších mínus husitské epochy se obecně považuje tzv. obrazoborectví, tedy ničení náboženských symbolů. Je skutečností, že v husitských válkách dosáhlo obrazoborectví v českých dějinách svého vrcholu. Ale nedejme se zmást! Obrazoborectví není husitským patentem, není dokonce ani patentem českým. Je to nedílná součást dějin křesťanství a evropských dějin. Jinými slovy: obrazoborectví bylo před i po husitské revoluci.

Počátky obrazoborectví spadají již do 8. století a týkají se snah papežů i císařů o odstranění znázornění Boha, protože se jedná o porušení Desatera - viz. mnohé čtivě a přehledně vysvětlené příspěvky na toto téma na foru od hejtmana J. Motyčky. Průběh a vývoj obrazoborectví byl složitý a dlouhý a v husitské revoluci pouze navazoval na něco, co bylo již dávno před tím, než vůbec vznikl český stát. Po husitské revoluci obrazoborectví pokračovalo dále svým vlastním životem a přebíralo další vlivy od ostatních evropských reformací. Takže je vhodné si v souvislosti s husitským hnutím uvědomit, že šlo v první řadě o revoluci náboženskou, kde bylo obrazoborectví jedním ze styčných bodů, a provázelo všechny náboženské reformace. Pouze v Čechách, na relativně malém území a nakumulované do několika málo let a desítek případů naráz, je vidět obrazoborectví o něco více.

Jen pro zajímavost, každý jen trochu zkušenější zájemce o českou historii zná osudy Zbraslavského kláštera a Vyšehradu, kde husitský chiliasmus + rozbouřená chudina, vždy náchylná k výtržnostem, v roce 1420 udělali své. Tyto případy se neustále připomínají. Ale teď ruku na srdce, kdo ví alespoň něco málo o kalvínském reformním obrazoborectví katedrály sv. Víta z roku 1619? Tehdy byla až na malé vyjímky zničena téměř celá výzdoba katedrály, která přečkala i bouře husitského věku...

_________________
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: dodatek k 1 defenestraci ...
PříspěvekNapsal: 28.11.2011 - 15:13 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7562
Bydliště: Athény východních Čech
JM píše:
Jan tady píše:
... 30. 7. 1419 - známá událost na Novém Městě pražském - vyhození konšelů z oken...
Kdo má aspoň nějakou povědomost o dějinách husitské revoluce, netřeba myslím první pražskou defenestraci jako signál k zahájení revoluce v těchto výše naznačených souvislostech vůbec uvádět ...
Proč?
No, v rámci objektivity a vyváženosti je třeba k tomu připojit ještě tento veledůležitý dovětek. Nechme nejprve promluvit Starého letopisce:
"Všichni lidé v tom procesí byli velmi pobouřeni, vtrhli na radnici a vyplenili ji. Purkmistra Jana Podvinského, Klimenta Šťastník, koželuha Tomáška, konšely Čeňka Patriarchu, Rehlu Drevníka, Jana Humpolce, Václava Barbořina, Jana Rybu, Sasína, rychtáře Nykláska, rychtářovy pacholky, valcháře Říhu (toho zabili v kuchyni) – ty všechny a ještě několik dalších ukrutně, hanebně a bez milosti povraždili, protože je házeli z oken dolů na oštěpy, sudlice meče a kordy; a který při tom nevypustil duši, toho hned na místě dorazili. Ale tehdy jim nevzali nic z toho, co měli na sobě, ale čepice i stříbrné opasky položili na ně."

K tomu ještě Čornej na str. 125 vyjadřuje přesvědčení, že to (zvýrazněné ve výše uvedené citaci) svědčí nejen o dokonalé přípravě, ale i o zvládnutí dopředu připravené akce. A dodává na té samé straně: "Zcela samozřejmé bylo, že v rámci platného křesťanského kodexu následně nikdo nezkřivil manželkám a dětem ubitých mužů ani vlásek."

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Opravdová vzpoura
PříspěvekNapsal: 28.11.2011 - 16:47 
Offline
hejtman nad řádem
hejtman nad řádem
Uživatelský avatar

Registrován: 20.08.2009 - 21:45
Příspěvky: 1189
Bydliště: Plzeň - město Slunce
A jak o tom píše Pludek jako Mistr Engliš v České při na str. 109:

''Viděl jsem je ještě o hodinu později. Leželi tam až do večera a nezmizel ani jediný stříbrný gombík, drahocenný límec, kovem obité opasky vzácné práce, kameny zdobené dýky za pasem...Nikdo se jich ani nedotkl. Opravdová vzpoura je ve svých počátcích vždycky přes všechny ukrutnosti mravná. ''

Ve filmu Jan Žižka je tedy malá chybička - viz. konec tohoto videa:
http://www.youtube.com/watch?v=VlHbYpRMRvE

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: katolický exil
PříspěvekNapsal: 17.12.2011 - 16:25 
Offline
hejtman nad řádem
hejtman nad řádem
Uživatelský avatar

Registrován: 20.08.2009 - 21:45
Příspěvky: 1189
Bydliště: Plzeň - město Slunce
Jiří Motyčka píše:
V revoluční době, v zemi zmítané husitskými válkami, docházelo k dobrovolné i okolnostmi vynucené emigraci katolíků, kteří nebyli z různých důvodů ochotni přistoupit ke kalichu. Měli proto obavu o svůj život i svoji spásu. Při hodnocení husitství bychom ani tento fenomén neměli opomenout.

Kdyby někoho toto téma blíže zajímalo, tak v roce 1990 vyšla ve vydavatelství Zvon kniha Jaroslava Kadlece - Katoličtí exulanti čeští doby husitské.
http://antikvariat.obchodsvitavy.cz/pro ... duct=19056

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Radkov 1425
PříspěvekNapsal: 30.08.2012 - 16:03 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7562
Bydliště: Athény východních Čech
Poslyšte jímavý příběh z r. 1425 o událostech v husity dobytém Radkově (Radków), který ve svých Dějinách ocitoval František Palacký z vyprávění kronikáře Martina z Bolkenheimu (nynější Bolków).

V neděli o nešporách (v odpoledních hodinách) sirotci pobořili hradby Radkova a pronikli do města, jehož obyvatelé ho před tím zapálili v bláhové naději, že husitským obléhatelům znepříjemní nebo úplně znemožní vstup do města.
Radkovští se ukryli do prostorného fojtova domu, který husiti začali podkopávat. Když to fojt
(soudní, správní úředník) uviděl, vydal se k obléhatelům vyjednávat. Bylo dohodnuto, že všechny ženy i děti budou propuštěny na svobodu a muži se musí vykoupit. Duchovních (dvou kněží a dvou kaplanů) se tato domluva netýkala. Kaplani se přestrojili do ženských šatů a do náruče vzali po jednom děcku. Obyvatelé vycházeli z domu a dle úmluvy byly ženy i děti propouštěny na svobodu a muži zajímáni, aby za ně mohlo být požadováno výkupné. Pouze ženy s dětmi, které nedůvěřovaly husitům a zůstaly ve sklepě, se zadusily, když byl později dům fojta zapálen.
Farář byl předveden před kněze Ambrože, který se ho tázal, zda odvolá, co kázal a přistoupí na husitské učení
(přizná se ke 4 artikulům). Když to farář odmítl, byl obložen a obvázán slaměnými otepmi, takže nebyl vůbec vidět. Pak otepi husiti zapálili. V krutých bolestech chvíli pobíhal a potácel se, než dokonal. Jeho soudci i kati v jednom se mu jistě po celou dobu smáli. Jeho mrtvé tělo pak vhodili do vroucí vody v pivovaru, kde skončil i druhý, starý kněz. Ten zaživa!
A kaplani? Když vyšli z domu v ženském ustrojení a s dětmi v náručí, tu jedno z nich zaplakalo a volalo matku svou. Když se ho snažil kaplan utišit, husiti poznali, že se jedná o mužský hlas. Byli prozrazeni! Oba kaplani se dali na útěk, jeden byl dostižen a na místě utlučen. Druhý se zachránil, patrně i s děckem. To plačící dítě kaplan položil na zem. Co s ním se stalo, nám kronikář nesdělil.


Podle Palackého tento příběh stručně popisuje i Šmahel 3. díl, str. 168, 169, který na tomto "vyprávění s pololegendárními rysy" považuje za pozoruhodné to, že někteří řemeslničtí tovaryši ve fojtově domě schovaní se zpočátku odmítali vzdát, neboť neměli na výkupné.
V rámci vyváženosti příspěvku je třeba ještě dodat, že nepřítomnosti sirotčího vojska na východě Čech využil Konrád, vratislavský biskup, k vpádu na Trutnovsko a Náchodsko, kde loupil a pustošil mj. v podhradí Vízmburka. A právě Radkov byl sirotčí odvetou za toto Konrádovo počínání ...

Zvýraznění a pozn. v závorkách autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: opožděná reakce
PříspěvekNapsal: 08.12.2012 - 12:11 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7562
Bydliště: Athény východních Čech
JM píše:
... Já tento tvůj příspěvek ponechávám zcela záměrně bez komentáře, abych ponechl prostor i dalším přispěvatelům ...
Protože tento prostor bohužel zatím nikdo nezaplnil, pokusí se o to s dovolením moje nepatrnost.
Napo_Leon píše:
... Aby bylo dost matérie na "hádání", tak připojím i svůj pohled na světla a stíny v husitství. Bohužel je to dlouhé, moc dlouhé. Ale alespoň mám jistotu, že na to budou (možná) reagovat pouze ti, kdo se v husitství vyznají a baví je to, protože povrchní zájemce o husitství ta délka textu skutečně odradí ...
... tak směle do toho, i když poněkud se zpožděním a od někoho, kdo se v husitství moc nevyzná, takže připojí jen pár doplňujících poznámek. :oops:

Napo_Leon píše:
... Husitství nelze hodnotit bez toho, aniž by ho člověk alespoň částečně pochopil ...
... nejlépe s Biblí v ruce. :idea:
Je mi jasné, že s tímhle spousta nejen ateistů nebude vůbec souhlasit, ale to je asi tak všechno, co se tím dá dělat.

Napo_Leon píše:
... Po roce 1424 byly všechny husitské pokusy o jednání a mír odmítány ...
... ale také před tímto rokem ...

Napo_Leon píše:
... Seznámí-li se člověk s obsahem artikulů, tak zjistí, že v něm není žádný z požadavků, za které se ve středověku a v pozdějších obdobích obvykle válčilo. Žádný požadavek po územním zisku, získání vlivu, majetku, privilegií nebo výhod. ...
Povšimněte si dobře této úvahy!
Jedná se o zajímavý a zároveň málo akcentovaný postřeh, ale především je velice podstatný, důležitý a zásadní nejen pro pochopení husitství, nýbrž i pro jeho zasazení do dobového kontextu.
Husitský program svým obsahem směřoval spíše k jeho obraně než násilnému prosazení, i když husitský mesianizmus předpokládal jeho rozšíření po celém křesťanském světě. Někdo může namítnout – a co zahraniční výpravy? To je případná námitka, i když prosazení husitského programu ("vývoz revoluce") nebyl zdaleka tím hlavním důvodem těchto výprav.

Pokud hodnotíme husitskou epochu jako tu, která nějakým způsobem izolovala České země od okolního světa, nesmíme nikdy zapomínat na nadčasovost myšlenek, které husitství potažmo reformace česká a návrhy Jiřího z Poděbrad s sebou přinesly. A to samo o sobě jisté oběti, rozmanitého druhu, vyžaduje.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Světla a stíny husitství
PříspěvekNapsal: 22.04.2014 - 07:01 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 31.05.2010 - 11:42
Příspěvky: 424
Středověk neznal horší pojem, nežli kacíř. Na Čechách i po skončení husitských válek ulpěl cejch jako země kacířské a odbojné. Nedůvěra a odpor ciziny se překonávaly celá desetiletí i přesto, že v mnoha odvětvích, např. hospodářství a dálkový obchod, se již koncem 30. let 15. století vracela naše země do normálu a předválečných časů.

Příkladem budiž třeba rok 1440, kdy po smrti krále Albrechta II. Habsburského čeští stavové zvolili králem bavorského vévodu Albrechta, který však nabízenou korunu nepřijal jen z toho důvodu, že se obával mezinárodních komplikací, kdyby se stal králem v zemi dvojího lidu a ještě před nedávnem stíhanou těmi nejhoršími církevními klatbami. Byl to jediný případ ve více jak tisícileté historii naší země, kdy někdo ze zahraničních panovníků odmítl nabízenou českou korunu.

Důsledky mnohaleté izolace během husitských válek musel tvrdě pociťovat ještě král Jiřík z Poděbrad, který již prakticky vládl v jiné době (1458 - 1471), přičemž složité dědictví dvou věčně se hašteřících konfesí v jednom království zdědil i jeho nástupce Vladislav II. Jagellonský.

Teprve konec 15. století přinesl uvolnění, načež se na počátku století následujícího již české země nachází tam, odkud byly nedobrovolně před sto lety vytlačeny, tedy pevně zakotveny ve skladbě střední Evropy a prožívající stejné vývojové a civilizační vlny, jako většina evropských zemí. Jen s jedním podstatným rozdílem: Češi si svou reformaci odbyli již v 15. století, kdežto zbytek Evropy to teprve čekalo. Často se totiž zapomíná, že husitství bylo první náboženskou reformací na evropském kontinentu. 

_________________
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: odmítnutí královského titulu
PříspěvekNapsal: 19.07.2014 - 18:11 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7562
Bydliště: Athény východních Čech
BTW a poněkud OT: :oops:
Napo_Leon píše:
... Příkladem budiž třeba rok 1440, kdy po smrti krále Albrechta II. Habsburského čeští stavové zvolili králem bavorského vévodu Albrechta, který však nabízenou korunu nepřijal jen z toho důvodu, že se obával mezinárodních komplikací, kdyby se stal králem v zemi dvojího lidu a ještě před nedávnem stíhanou těmi nejhoršími církevními klatbami. Byl to jediný případ ve více jak tisícileté historii naší země, kdy někdo ze zahraničních panovníků odmítl nabízenou českou korunu. ...
Uvedu další dva příklady, i když zdaleka ne tak vyhraněné, na něž si maně vzpomínám. :wink:
1) Římský král Jindřich VII. Lucemburský v r. 1310 nejprve odmítal nominovat na český královský trůn svého syna Jana (jako "náhradu" nabízel svého bratra Walrama).
2) V červenci 1469 odmítl polský král Kazimír IV. český návrh na to, aby se českým králem stal jeho syn Vladislav, jemuž byla nabízena za manželku Poděbradova dcera Ludmila.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Světla a stíny husitství
PříspěvekNapsal: 19.07.2014 - 18:58 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 31.05.2010 - 11:42
Příspěvky: 424
Domnívám se, že autor toho příspěvku, na který opožděně reaguješ, myslel hlavně ty kandidáty českého trůnu, kteří byli zvoleni, nikoli ty, kterým byla koruna nabízena. V takovém případě bychom mohli uvést například i vratislavského vévodu Jindřicha IV., kterému korunu nabízeli v roce 1289 Vítkovci... :wink:

_________________
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 72 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2020 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz