Tak jsem se na to dívala a máš pravdu! Z toho jak všichni kolem něho skončili na šibenici a jen on dostal milost, jsem měla představu, že byl ve vězení. To jsem tedy ráda, že jsem se mýlila!

Nevím, jaké prameny máš na mysli, ale já pouze vím, že Žižka od Václava obdržel amnestní list, kterým přestal být zemským škůdcem, ale ne aby byl prouštěn z vězení.
K tomu podrobněji v tématu o Žižkovi tady a také zde ...

P.S. "Ohnivý Jan" to slyším poprvé.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ten zmatek, co jsem tu udělala, pochází z knihy Utajené dějiny Čech:
"Na příkaz krále Václava (kdo mu asi poradil?) je přibližně ve stejném období amnestován jeden k smrti odsouzený loupežník, zvaný Ohnivý Jan - Jan Žižka. Možná stála v pozadí nečekaného rozhodnutí králova škodolibá radost, že tento muž škodil nanáviděným Rožmberkům. Jenže druhý z loupežnických vůdců, Matěj, který také vedl společně se Žižkou partyzánskou válku proti Rožmberkům, skončil bez jakýchkoliv ohledů na šibenici. Co bylo na Žižkovi unikátního, že sám král ho ve zvláštním glejtu, jímž mu promíjí vše, co zlého spáchal, oslovuje jako "svého věrného milého"?"
V časopise Phoenix 9/2005 je o Žižkovi také něco:
"Jen mírně "namočený" Žižka se Václavovi IV. hodil, neb mu byl jako velitel osobní stráže zavázán "na život a na smrt" (také nenáviděl velmože). Princip omilostnění mírně namočených se používá dodnes....Po smrti krále Václava IV. ztrácel jeho ochranný glejt váhu v jeho sporu s Rožmberky."

Králova škodolibost hrála v tomto případě velkou úlohu.
Už několik případů nám dokazuje (tvrz v Lomnici nad Popelkou, Bradlec), že šlechtické vůdce rebélie, nakonec pustil a ostatní dal popravit.
Tenhle případ je shodný.Zeman Žižka byl obvzláště škodolibým způsobem omilostěn-k velké zlosti Rožmberské, ale obyčejný prostý Matěj, skončil u kata...

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

Otázku bych spíš hledal v tom, jestli to mohlo být jinak?
Rozhodně žádnou škodolibost bych v tom nehledal. Ono bylo celkem velký problém popravit šlechtice. Nejen, že by to bylo krajně nediplomatické a tím i riskantní, protože by se proti králi postavili i ti, s nimiž problém neměl, ale postavil by si proti sobě celá příbuzenství popraveného.
Že byl problém nějak rázně zasáhnout proti šlechtici, ukazují historické nároky šlechty a především konkrétní případ s popravou Záviše, nedlouho po té nevyjasněný atentát na Václava III., podobné příklady bychom mohli hledat v Polsku i jinde - když se šlechta zalekla, že proti nim bude zakročeno, radši se krále zbavila.
Proto bylo diplomatičtějším řešením zabavení majetku, poprava čeledě, ale nakonec omilostnění šlechtice - tedy svobodného pána - a tím si tak zajistit další případnou spolupráci do budoucna a vyhnout se tak dýce v zádech.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Nerad bych to zjednušoval, ale osobně si myslím, že je jednoduší popravit zchudlého zemanského člena, pro kterého by asi ani pes neštěknul, než šlechtice s mocným příbuzenstvem v zádech-to je velká pravda.Byť tam padlo jméno Jenštejn.

Vzhledem k tomu, že Žižku zavedla nuzná doba až k silničním lapkům, je opravdu divné, že neskončil na popravišti.Chudý Zeman a zastání od mocných lidí asi také mnoho nebylo...
Proto opravdu věřím, že šlo o negativní gesto k Rožmberkům.

A teď mne napadla jedna zajímavá otázka, která by mohla vnést trochu světla do zdánlivě nelogických kroků krále.

Např. hrad Bradlec.1417 hrad král dobyl a odbojného Vaňka z Jenštejna později omilostněl, přičemž si dobytý hrad ponechal a daroval ho královně.
V případě, že by Vaňka dal popravit, měl by král nárok si hrad nechat, nebo by ho převzal někdo z pozůstalých???

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

To je myslím velice zajímavý postřeh. Ale vysvětlil bych jej asi následovně... král měl i po popravě právo konfiskace majetku, kterou tehdy uplatnil bez popravy.
Ale já bych vůbec neviděl záhadu v tom, že šlechtice nepopravil.

Páni měli svoje práva, byli svobodní, sice loajální (zaholdováni) králi, ale nebyli královi poddaní. To by bylo porušení jejich výsostných privilegií. V této době už nebylo ani tak jednoduché zabít vlastního poddaného. Navíc soudy fungovaly již v té době a když si dokážeš představit, jak se soudili kvůli kdejaké mezi, kvůli nedodržení právních slibů, kvůli urážkám, co by se strhlo v případě popravy....? To by mohlo být bráno obecně skoro jako sáhnutí stavovské výsady.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Král proti zvyklostem, osobně zasahoval do sporů, které vedl jeho nepřítel Jenštejn s nižší šlechtou a v několika podobných případech vždy hleděl na to, aby znepřátelená strana nikdy nedosáhla svého...
Jak to bylo v případě Žižky, ale nejde s určitostí říct.Jedno je jisté...Ať byl Žižka agent nebo obyčejnej lapka, tak Václav IV. si někde stranou mnul ruce.

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

Pamatuji na přednášku docentky L. Bobkové na UK v Praze o Lucemburcích. Když začala mluvit o Václavovi IV., tak začala svoje povídání o tom, jak je Václav IV. často prezentován jako líný a neschopný vládce, který měl zálibu ve víně a lazebnicích. Pak nám ale položila nejen řečnickou otázku: "A znáte někdo nějaký soudobý pramen či kroniku, která by byla nakloněna Václavovi IV.?" Rozhostilo se ticho a docentka pokračovala: "Já tedy ne..."

Ale k tématu. Asi každý, kdo četl výtečnou knihu Jiřího Spěváčka "Václav IV." si musel už udělat svůj názor na tohoto zajímavého a poněkud smutného panovníka. K tomu, co Jiří Spěváček napsal a jak zhodnotil Václava IV. jako vládce a člověka, si myslím není potřeba něco více dodávat. Václav IV. měl smůlu v tom, že se v roce 1378 již dostavovala krize politická, hospodářská, sociální i náboženská. K tomu přistoupil rozvrat mezi Lucemburky, rozbujnělost české šlechty a jiné nepříjemnosti. Václav IV. se mnohdy v situaci ztrácel a ocital se v bezradnosti. Svými některými neuváženostmi na sebe ještě přivolával další bědy a je paradoxní, že jisté zklidnění přineslo až posledních 15 let jeho vlády. K otcově velikosti mu chyběla rozhodnost, trpělivost, pracovitost a hlavně, a to je velmi důležité, i pořádný kus Štěstěny, kterou jeho otec měl ve všech směrech. Přesto věřím, že Václav IV. by v příhodnější okamžik mohl být schopným panovníkem.

Je to tak.
Čornej si jako jeden z mála může dovolit u nás podobná přirovnání nebo vynést vlastní názory. Zrovna tohle je přirovnání vcelku oprávněné. Knihu jsem nečetl, ale myslím si, že zde chtěl Čornej názorně ukázat, v jak svízelném postavení Václav IV. v letech 1415 - 1419 řídil český stát. Jako na králi na něm ležela odpovědnost za další osud státu, společnosti a zděděných institucí. Problém byl v tom, že události v této době se dávno hrnuly jako nezřízená řeka nebo lavina, kterou nemůže jedinec, ať již sebeschopnější, zastavit. Ať se Václav IV. rozhodoval jakkoli, tak každé jeho rozhudnutí muselo být špatné a přinášelo jen další starosti a nebezpečí, jež se obracela zpátky dvakrát tíživěji. Skutečně v jistém smyslu byl v posledních letech své vlády Václav králem dvojího lidu a králem lidu, který kráčel směrem k revoluci a reformaci (jako vůbec první v Evropě). Měl nezáviděníhodné postavení. Tak jako Beneš, Hácha nebo Dubček.

_________________

"Tvrzením, že Václava více než ženy přitahovali bezvousí mladíčci, však vkročil (benediktinský mnich z Břevnova – pozn. JM) na příliš tenký led.
Poukaz na královu homosexualitu, ne-li přímo pedofilii, postrádal totiž opodstatnění a ocitá se v rozporu s erotickou výzdobou Václavových knižních rukopisů i s radami panovníkova osobního lékaře Albíka z Uničova. Věhlasný medikus asi v roce 1412 vzácnému pacientovi taktně naznačil, že již není schopen pohlavního spojení s žádnou ženou. Nařčení z homosexuality bývala navíc po celý středověk poměrně běžnou součástí diskreditace nejednoho panovníka ...", píše Petr Čornej ve své knížce První pražská defenestrace na straně 40.

Myslím, že tím lze uzavřít debatu o Václavově homosexualitě a schopnosti zplodit potomka ať z královského lože nebo levobočka ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jen bych chtěl trochu poupravit menší nepřesnost.Karel se nějak zvlášť nezranil v bitvě u Kresčaku, dne 28. 8. 1346.Sice k nějakému zranění došlo (to je v bitvách normální) ale byl včas vyveden z bojiště.Horší byla náhodná srážka s anglickým houfcem druhý den, kdy Karel utržil "nějaká" zranění, které vyžadovala pobyt na lůžku.Ale nic vážného to být nemohlo, protože 7.9.1346 již byl v Lucemburku.

To "zmrzačení na stará kolena" se stalo o čtyři léta později, v říjnu 1350.Karel byl stár 34 let.Takže žádnej stařík to nebyl.Od té doby však sekal latinu a už se nikde nebil.

O chlastu Václava IV. bylo napsáno toho mraky.Většinou však tendenční pomlouvačné pamflety.
Například ta historka o burgundském vínu při návštěvě francouzského dvora, je více než výmluvná.
Kdo by chtěl jednat se šileným králem Karlem VI. který ve svých záchvatech probodával své druhy a nebyl duševně příčetný?Asi nikdo.Tak se tři dny čekalo (a chlastalo) než se Karel VI. sebere a odjede.Potom přišla chvíle pro Václava, který jednal s bratrem Karla VI. Ludvíkem Orleánským a mezitím ho pumpnul o 40.OOO zlatých a zase zmizel.Mimochodem svůj dluh nikdy nezaplatil...
Nevím jak ostatní, ale tohle je příklad politické vychytralosti.Prostě se čekalo, až zmizí nepohodlný člověk.Neumím si představit, že bych si na francouzském dvoře krátil chvíle jinak, než vínem.

Bohužel tehdejší bulvár si to vyložil po svém

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

A pak že Václav IV. nepodědil nic z politického umu a obratnosti svého otce Karla IV. Když chtěl tak to šlo...

_________________

No však.Oreginálnější způsob jsem jen tak neviděl

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

Jetě jedna zajímavá epizoda, která dokresluje Václavovu silnou škodolibost.
Jednalo se o spor mezi Václavem a Jenštejnem o průjezd arcibiskupových nákladních lodí městem Litoměřice.Arcibiskup si na tento volný průjezd dělal nárok a nechtělo se mu asi moc platit clo-pokud to tak mohu napsat.Tvrdil, že na tento průjezd má arcibiskup nárok od nepaměti.
To se však nelíbilo Václavovi, protože naopak viděl, že mu někde utíkají peníze....Proto dal spor rozhodnout Konrádu Kaplíři ze Sulevic.Jenštejn mezitím pokračoval ve svém a všude, kde mohl, uvaloval klatby a interdikty.Takže bylo jasné, kdo temto spor vyhraje.Ono to bylo jasné už dřív.To píšu schválně proto, aby mne nikdo neobvinil, že jsem si snad na Jenštejna zasedl
Takže rozhodčí výrok zněl, že panu arcibiskupovi nesmí nikdo bránit, když jednou do roka bude plavit Litoměřicema jednu dvě lodi s nákladem 1200 strychů žita Tohle bylo opravdu od krále hnusné.1200 strychů je údajně směšně málo-nevyznám se ve starých jednotkách.To vedlo k hospodářskému kolapsu Jenštejna.

Proč to píšu?Protože podobně to mohlo být právě se Žižkou.Prostě z pomsty a silné škodolibosti vůči Rožmberků, nebyl Žižka popraven.Nejednou se totiž ukázalo, že Václav se angažoval u zanedbatelných sporů, kde protivená strana měla spor vyhrát.Nevyhrála.A hádejte proč?Král si prostě vyřizoval účty z minula...
To samozřejmě není správné Je to také jen hypotéza.Ale jak vysvětlit, že král, který (údajně) nemá o nic zájem, se najednou příliš angažuje v neurčitých prkotinách a přehlíží skutečné právo?

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.