Právě je 16.01.2018 - 15:35

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 9 ] 

Hodnocení knihy (1 - 5 jako ve škole)
1 50%  50%  [ 1 ]
2 50%  50%  [ 1 ]
3 0%  0%  [ 0 ]
4 0%  0%  [ 0 ]
5 0%  0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 2
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Matyáš Korvín – Kalous Antonín
PříspěvekNapsal: 21.09.2016 - 07:13 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6780
Bydliště: Athény východních Čech
Název: Matyáš Korvín uherský a český král
autor: doc. Mgr. Antonín Kalous, M.A., Ph.D.
Vydalo: nakladatelství a vydavatelství Bohumír Němec - VEDUTA, České Budějovice 2016
Obal:
Obrázek

Anotace:
Česká historiografie se ještě donedávna řídila mnoha stereotypy vytvořenými v 19. století. Jedním z nich je vidění Matyáše Korvína jako (slovy Palackého) "nejkrutějšího škůdce českého národa". Kniha Antonína Kalouse je pokusem o konečné odpoutání se od této interpretace české minulosti: v konfrontaci s maďarskou historickou tvorbou zpracovává životopis Matyáše Korvína (či správněji Hunyadiho) v širokých dobových politických a kulturních souvislostech. Autor se zaměřuje v několika rovinách na Matyášovo panování v Uhrách, jeho mezinárodní politiku, ale také pro české čtenáře zajímavé panování v českých zemích, které dosud nebylo monograficky zpracováno. Stranou pak nezůstávají ani obecnější kulturní, náboženské, umělecké a politické trendy přicházející do střední Evropy s podporou tohoto panovníka.

O autorovi:
Vyčerpávající informace naleznete ZDE ...

stručně k obsahu:
Úvod Matyáš v dějinách, chronologie – tady se autor publikace vyznává z toho, že by chtěl napravit obraz převážně negativního vnímání této osobnosti zarámovaný českými dějinami. Dvoustránková chronologie zabírá časový horizont od první zmínky o rodině Hunyadi (18. 10. 1409) až po bitvu u Moháče (29. 8. 1526).

Kapitola 1. První kroky – tato kapitola se zabývá rodinou Hunyadi i její tradicí, postavením Jana a Matyáše v ní, počátky Matyášovy vlády v Uhrách, zahraničními akcemi uherského krále a jeho korunovací.

Kapitola 2. Opory Matyášovy moci – kapitola o královském dvoře, jeho radě, kanceláři, (soudní) kurii, zemském sněmu, městech, systému finanční správy, královském archivu, organizaci písemností státní správy i o reformách některých vyjmenovaných oblastí. Autor této recenze by si dovolil položit důraz na podkapitolu Neporazitelný král?, která se mj. věnuje Matyášově armádě, její organizaci, struktuře, taktice atd. K tomu podrobněji viz sem ...

Kapitola 3. Aktivní demonstrování moci – obsahuje závažná pojednání o Korvínových výbojích do Transylvánie a Moldávie, o jeho válce proti regulérně zvoleným českým králům Jiřímu z Poděbrad a Vladislavu Jagellonskému, o Matyášově olomoucké korunovaci a vztahu k papežům a císaři v tomto období.

Kapitola 4. S novou korunou – tato kapitola mj. pojednává o Matyášově panování v českých zemích, Slezsku i Lužici, o královských městech na území, kde Matyáš působil jako vzdorokrál, o zemských institucích, osudu olomouckých smluv, Matyášových financích a o jeho vztahu k církvi.

Kapitola 5. Diplomacie a zahraniční politika – zajímavá a důležitá kapitola zabývající se – jak již název napovídá – především Korvínovou zahraniční politikou ve vztahu k Osmanské říši (podkapitola obsahuje mj. i přehledné shrnutí osmanských výbojů do Evropy v 15. st.), k římské kurii, Itálii a císaři. Celou kapitolou se pochopitelně prolíná i Matyášova politická strategie vůči středoevropskému prostoru.

Kapitola 6. Legitimizace a reprezentace – obsahuje víceméně spekulativní pokus o vykreslení podoby uherského krále, popisuje, jak to bylo s jeho legitimními i těmi druhými ženami v jeho životě. Kapitola se rovněž zabývá otázkou nástupnictví, Korvínovým vztahem k umění, renesanci a humanismu. Součástí této části je i pojednání o historiografii týkající se Uher a popis slavností a rytířské kultury.

Závěr - Konec velkého krále – závěrečná kapitola poodhaluje příčiny úmrtí uherského krále a uvádí též zprávy, které se o jeho úmrtí zachovaly, vč. podrobností pohřbu. A. Kalous zde cituje Palackého, který vychází z italského historika Antonia Bonfiniho. Součástí této kapitoly je rovněž autorovo závěrečné slovo.

Kniha je doprovázena mnoha černobílými obrázky i pestrou přílohou barevných vyobrazení s 24 položkami. V takto odborné publikaci pochopitelně nemůže chybět obsáhlý poznámkový aparát, důležitou autorovu poznámku k textu (vysvětlení k uvádění jmen a místních názvů příp. jejich skloňování), seznam zdrojů sestávající z pramenů i použité literatury, seznam zkratek, příloh i vyobrazení a rejstříky jmenný i místní.
Součástí této závěrečné pasáže je i konkordance (v knize je uveden překlep "konkordace" - pozn. JM) geografických názvů (= abecední seznam věcně nebo slovně shodných míst) v podobě tabulky, která navazuje na autorovu poznámku k textu, a obsahuje znění těchto názvů v češtině/slovenštině, maďarštině, němčině, latině a konečně v rumunštině, polštině, chorvatštině, srbštině ap. Dále pak zde nalezneme rodokmen Hunyadiů a summary.

pokračování ...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Matyáš Korvín – vlastní recenze
PříspěvekNapsal: 21.09.2016 - 10:49 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6780
Bydliště: Athény východních Čech
... dokončení

Jako červená nit se recenzovanou publikací táhne neustálé porušování slibů, které Matyáš dal svým – jak to nejlépe nazvat – konkurentům i momentálním přátelům. Zvláště fatání bylo např. nesplnění slibů daných svému tchánovi Jiřímu z Poděbrad u Vilémova. Kalous to zdůvodňuje tím, že slib daný kacíři, se nemusí dodržet. Jakýpak byl však Poděbrad kacíř? A toho si musel být moc dobře vědom i Korvín, ale tato naprosto účelová a primitivní výmluva se vždy hodila. Dále se však v této publikaci můžeme setkat i s vyváženým hodnocením postoje uherského krále ke středoevropskému prostoru. Korvín s obsedantní posedlostí vedl válku proti českým králům Jiřímu z Poděbrad a Vladislavu Jagellonskému s cílem získat strategický mocenský vliv ve středoevropském prostoru, přestože na jižní hranici Uher byl neustále ohrožován osmanskou expanzí a rovněž domácí opozice uherské magnatérie byla stále ve střehu a čekala na sebemenší chybný krok svého krále. Také římský císař Fridrich III. patřil mezi konkurenty, s nimiž byl Korvín mnohdy v napjatých vztazích (viz níže). A to nemluvě o tom, jaké nesmírné finanční prostředky, které by šly využít nepochybně daleko účelněji, tato dlouhá válka spolykala. Jediným výdobytkem těchto tažení bylo získání titulu českého (vzdoro)krále, vliv ve značné části teritoria zemí Koruny české a podpora Vratislavi i římské kurie. A to nebylo zrovna málo! Naskýtá se však relevantní otázka, zda to vůbec stálo za to, když si uvědomíme, že ohrozil bezpečnost jižní hranice Uher a ignoroval domácí opozici i císaře. (Korvínovi zřejmě ano!)

Ve vztahu k církvi Korvín uplatňoval princip nadřazenosti moci světské nad mocí církevní. Ale nijak dramaticky, spíš pragmaticky, aby z toho měl užitek především on. Své přátele ve vysokých církevních funkcích využíval mj. v diplomatických službách. Matyáš se také snažil být zainteresován při volbách biskupů v Olomouci a slezské Vratislavi tak, aby mu byli rovněž zavázáni dle jeho potřeb.
Z následujícího příkladu je zřejmé, že poměry v církvi se po husitské lekci stejně o mnoho nezměnily. V r. 1487 se totiž ostřihomským arcibiskupem stal Hipolit d'Este, teprve osmiletý(!) synovec Beatrix Aragonské, druhé Korvínovy manželky. Pomineme-li protěžování příbuzného na toto lukrativní obročí, tak je zřejmé, že 8leté dítě nemohlo tento úřad zastávat ani omylem, ale musel ho zastupovat někdo dospělý. Příjmy z tohoto obročí pak směřovaly na dvě místa a kam šla větší část, je naprosto evidentní. (Na str. 261 je chybně uvedeno, že Hipolit na tento post nastoupil v sedmi letech - pozn. JM.) Papež tuto volbu uznal teprve, když bylo Hipolitovi 18 let.

Z kapitoly o zahraniční politice je na první pohled zřejmé, že Korvínova politika vůči Osmanské říši nebyla zdaleka na prvním místě zájmu, ba právě naopak. Na druhou stranu je to pochopitelné, protože v nelehkém boji proti Turkům zůstával spíše osamocen. Od evropských vládců, kteří se bláhově domnívali, že hranice s Osmanskou říší je od nich poněkud daleko, se totiž Matyáš dočkal sotva morální podpory. To Itálie a římská kurie byla Osmanům blíže, takže uherskému králi poskytovaly "aspoň" nemalé finanční prostředky na vedení války proti Turecku. O tom, zda všechny tyto peníze byly použity jenom k tomuto účelu, si nedělejme pražádné iluze. Někteří papežové Korvína nabádali, že válka proti Turecku je daleko důležitější než válka proti českým "kacířům" a jiní zase naopak. Z tohoto nekonzistentního postoje pontifiků však Korvín nebyl nijak stresován, protože on realizoval zcela nezávislou (zahraniční) politiku na čemkoli a komkoli.
Jeho politika vůči italským republikám reprezentovaným Italskou ligou, která vznikla v pol. 15. st., aby zajišťovala mír mezi italskými státy, byla velice rozkolísaná. Proč? Na apeninském poloostrově existovaly jakési pomyslné a nekonvenční koalice, totiž papež - Benátky na jedné straně a Neapol - Florencie - Milán na straně druhé. A Korvín svoji přízeň mezi ně rozděloval podle toho, jak se mu to hodilo, takže si znepřátelil vždy tu druhou z uvedených koalic.
Také vztahy s císařem Fridrichem III. byly velice komplikované. Vždy, když chtěl Korvín vést válku na jižní hranici Uher proti Turkům, provedl nejprve vpád do rakouských zemí, aby měl zajištěný týl. Císaře pak donutil uzavřít mírovou dohodu a pak teprve vytáhl do pole proti Osmanské říši. Toho zase využil císař, který klidně porušil mírová ujednání s Matyášem, a vpadl do Uher. Proto Korvín proti císaři v r. 1482 zahájil již 3. rakouskou válku, jíž chtěl definitivně vyřešit vztah s císařem a kterou vedl až do konce svého života. Z tohoto vývoje nebyl nijak nadšený papež (Sixtus IV.), který by byl pochopitelně rád, kdyby se obě křesťanská vojska spojila proti Osmanům. Bylo to však od něj poněkud pokrytecké, neboť ve skrytu podporoval spíše císaře. Vyvrcholením 3. rakouské války bylo ovládnutí Vídně po vítězné bitvě u Leitzersdorfu. Do císařského rezidenčního města Matyáš slavnostně vstoupil 1. června 1485, čímž dal rázně najevo, že vládu v Dolních Rakousích přebírá on a tento stav trval až do jeho smrti v r. 1490. Korvínova správa v této části anektovaných Rakous měla obdobný charakter jako v zemích Koruny české, které taky ovládal. Za sídelní město začala Matyášovi sloužit Vídeň.

Pokud by se někdo domníval, že Matyáš Hunyadi byl především obhroublý voják, hluboce by se mýlil, jak dokládá především šestá kapitola. Korvín byl vpravdě renesanční člověk obklopující se vzdělanci i umělci s vazbami na italský humanismus a renesanci. Dokladem toho je i skvostná knihovna, která čítala cca 2000 až 2500 rukopisů, knih a prvotisků s celkovým počtem děl mezi třemi až pěti tisíci. Většina z nich byla bohužel zničena, když Turci obsadili Budín po vítězné bitvě u Moháče v r. 1526. (Nepřipomíná nám to něco? ...) Matyášova knihovna byla skutečným skvostem po všech stránkách a co do velikosti ji v Evropě prý předčila pouze knihovna římské kurie.

Tak to byly dle autora recenze některé postřehy, které považoval za nutné ve své recenzi uvést, aby si případný zájemce o tuto publikaci mohl udělat pokud možno plastičtější představu o ní. V samém závěru knihy její autor píše: "Snad i tady se objeví konstruktivní diskuse mezi českými historiky, která by mohla navázat na značně rozvinutou matyášovskou historiografii maďarskou. Společná minulost obou zemí se zatím stále odráží v odlišných dějinách, které bylo někdy zatěžko psát společně. Přesto existuje mnoho styčných bodů, jež mohou přijmout za své jak maďarští, tak čeští historici. S chutí do toho."
A recenzentovi nezbývá, než s autorovou výzvou souhlasit a rovněž připojit své závěrečné slovo. V anotaci se mj. píše: "Kniha Antonína Kalouse je pokusem o konečné odpoutání se od této interpretace české minulosti: v konfrontaci s maďarskou historickou tvorbou zpracovává životopis Matyáše Korvína (...) v širokých dobových politických a kulturních souvislostech." Lze po prostudování této poměrně obsáhlé monografie konstatovat, že se to autorovi podařilo? Jsem přesvědčen, že ano. I to je jeden z důvodů, proč knihu hodnotím známkou nejvyšší. Rovněž lze konstatovat, že to je velice potřebná kniha, která nám tu opravdu chyběla a je tedy autorovou zásluhou, že se tohoto nelehkého úkolu směle chopil. Až na některé "výtky" uvedené výše se domnívám, že se Kalous snažil o vyvážený text, což je u historické osobnosti Korvínova formátu, vnímané spíše kontroverzně, nanejvýš důležité a záslužné. Je jenom dobře, že k maďarské historiografii, již nelze nepodezřívat z tendenčnosti, přibyl odborný text české provenience. Od této publikace bych ale přece jenom více očekával, že se bude věnovat některým podrobnostem Korvínovy české války s Jiřím z Poděbrad možná i s akcentem na vojenské, takticko-strategické a geopolitické aspekty vedení války. Bylo prý o tom hodně napsáno. Možná. Avšak zřejmě nejenom autora této recenze by zajímaly páně Kalousovy poznatky i názory na toto období života uherského a českého krále, rozvedené do méně známých podrobností. Na druhou stranu bych chtěl vyzvednout jeden zdánlivý detail. Kalous se neostýchá uvádět překlady cizojazyčných textů zejména latinských, což je v odborných publikacích tohoto typu málo obvyklé, či spíše tyto překlady v tomto druhu literatury zcela chybí.
Celkové hodnocení, jak z výše uvedeného hodnocení vyplývá, vyznívá pozitivně. Zbývá tedy odpovědět na obligátní otázku, komu bych knihu doporučil, což však může být ryze subjektivní názor. Určitě těm, kteří se zajímají o dějiny Uher, které Korvín významně ovlivnil, ale i těm, jež zajímá Matyášova vláda v zemích Koruny české i jeho osobnost jako taková.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: další recenze ...
PříspěvekNapsal: 27.09.2016 - 15:52 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6780
Bydliště: Athény východních Čech
V časopise Dějiny a současnost byla zveřejněna Čornejova recenze prvního vydání (2009) této monografie od A. Kalouse:
http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2010/4/antonin-kalous-matyas-korvin-1443-1490 ...

Jedná se o vcelku vlídnou Čornejovu recenzi. Bohužel se zdá, že chyby, na něž recenzent upozornil, nebyly opraveny ani ve druhém vydání, což pro takhle odbornou publikaci není úplně nejlepší vizitka. :(

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 20.10.2016 - 15:08 
Offline
práče
práče

Registrován: 23.01.2010 - 14:32
Příspěvky: 25
Právě jsem dočetl. V zásadě se mi to líbilo. Až na pár věcí...

Jednak je to neustále omýlání, že když žijeme v EU, tak MUSÍME hledat to, co máme společné. Proč? Co má Matyáš a 15. století společného s dneškem? Nebylo by lepší interpretovat tehdejší dění dobovou perspektivou?

Z dalšího textu to na mě občas dělalo dojem, že Matyáše musíme omluvit - ano, vedl války, dokonce agresivní, ale uměl latinsky, tak to byl borec. 8) No nic... :D S tím asi souvisí také poznámka v samotném závěru, kde autor odsuzuje všechny nadšence o středověké válečnictví (kdo má repliku středověkého meče - otázka jakého :wtf: - je největší lůůůzr a nesmíme se s ním kamarádit...).

A úplně mimo toto téma není ještě jedna věc. Bohužel nemám knihu teď u sebe, takže nemůžu nalistovat přesnou stranu. Autor píše o neuskutečněném souboji Jiřího z Poděbrad s Matyášem. Uvádí, že Matyáš odmítl a tedy byl na větší morální výši než Jiří. Cože?! Přečetl jsem to několikrát a kroutím hlavou nad takovým nesmyslem ještě teď. 1) Jaká morální výše? Prostě nebojovali (protože se Matyáš zranil, nechtělo se mu, byl zbabělec - můžeme to vztáhnout i na Jiřího, prostě NEVÍME, proč k tomu nedošlo). 2) Když začnu válku (bez jakékoli omluvy v Matyášův prospěch) a soupeř mi nabídne souboj a já odmítnu, tak jsem morální vzor? :D ... No jo, no...

Takže jsme se dověděli, že autor nemá rád války. Či spíše dějiny vojenství. Nevadí, každého zajímá něco jiného... Celkově bych knihu spíš nazval Matyáš... a jeho doba. Ano, italští humanisté se také týkali králova života, ale snad se jim nemusí věnovat tak velký prostor v životopise někoho jiného... :)

Ale abych jenom nekritizoval, líbilo se mi, jak církev svatá vracela panenství dívkám, které Matyáš (údajně) poznal poněkud blíže. :D

Omlouvám se za trochu divoký příspěvek, ale chvátám a nemám kdy se stylisticky srovnat tak, aby se některým citlivějším lidem neudělalo špatně... ;) Děkuji za pozornost.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 25.10.2016 - 21:57 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6780
Bydliště: Athény východních Čech
jiggi píše:
... Jednak je to neustále omílání, že když žijeme v EU, tak MUSÍME hledat to, co máme společné ...
Tak to je moderní, či spíše modní trend.

jiggi píše:
... Takže jsme se dověděli, že autor nemá rád války. Či spíše dějiny vojenství. Nevadí, každého zajímá něco jiného ...
... přesto věnoval organizaci jeho armády celou jednu kapitolu (viz tady ...) a válčení v Čechách a na Moravě, v Rakousích i jinde 6 kapitol, spočítal-li jsem to správně. :wink:
Kalous pouze tvrdí, že se tomuto tématu nebude věnovat podrobně, protože o tom již bylo hodně napsáno jinými autory.

jiggi píše:
... Ano, italští humanisté se také týkali králova života, ale snad se jim nemusí věnovat tak velký prostor v životopise někoho jiného ...
... možná chtěl autor akcentovat, že Korvín nebyl jenom obhroublý voják (viz jeho knihovna) a dívkař.

K dalším připomínkám jiggiho se ještě vyjádřím ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 26.10.2016 - 10:42 
Offline
práče
práče

Registrován: 23.01.2010 - 14:32
Příspěvky: 25
Děkuji za vyjádření. A musím přiznat, že nakonec souhlasím. Ano, autor věnoval Matyášovým válkám velký prostor.

(Ale nezmínil Václava Vlčka z Čenova, což je pro mě velice sympatická postava. :) )

Knihu rozhodně doporučuji. Matyáš u nás citelně chyběl. A přitom byl přinejmenším stejně pozoruhodná osobnost jako Jiřík z Poděbrad!


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 27.10.2016 - 16:05 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6780
Bydliště: Athény východních Čech
Na str. 335 Kalous doslova píše: "Válka ve středověku je velice vzdálená a stále je předmětem zájmů romantických snílků či zapálených držitelů replik středověkých mečů."
jiggi píše:
... poznámka v samotném závěru, kde autor odsuzuje všechny nadšence o středověké válečnictví (kdo má repliku středověkého meče - otázka jakého :wtf: - je největší lůůůzr a nesmíme se s ním kamarádit ...
Tak lůzr snad zrovna ne, ale lehký despekt z toho lze vyčíst.
Moje maličkost a autor této publikace máme asi odlišné zkušenosti se skupinami historického šermu. Příslušníci těchto skupin, které znám já - a některé z nich považuji za své kamarády -, sakra moc dobře ví, čím se vyznačovalo středověké válčení. Výzbroj i výstroj mají minimálně na velice slušné úrovni s důrazem na historickou věrohodnost a nedisponují zdaleka jenom replikami mečů. :)

jiggi píše:
... A úplně mimo toto téma není ještě jedna věc. Bohužel nemám knihu teď u sebe, takže nemůžu nalistovat přesnou stranu. Autor píše o neuskutečněném souboji Jiřího z Poděbrad s Matyášem. Uvádí, že Matyáš odmítl a tedy byl na větší morální výši než Jiří. Cože?! Přečetl jsem to několikrát a kroutím hlavou nad takovým nesmyslem ještě teď. 1) Jaká morální výše? Prostě nebojovali (protože se Matyáš zranil, nechtělo se mu, byl zbabělec - můžeme to vztáhnout i na Jiřího, prostě NEVÍME, proč k tomu nedošlo). 2) Když začnu válku (bez jakékoli omluvy v Matyášův prospěch) a soupeř mi nabídne souboj a já odmítnu, tak jsem morální vzor? ...
Tak o neuskutečněném souboji Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem Kalous píše na str. 140, ale to, co zmiňuješ ty, je asi ještě někde jinde ... :?: :? :wink:

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 28.10.2016 - 07:21 
Offline
práče
práče

Registrován: 23.01.2010 - 14:32
Příspěvky: 25
Já už knihu vrátil do knihovny... :/ Je to někde dál, vlevo nahoře, na konci kapitoly. Na pravé straně je ilustrace (celostránková?).


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 04.11.2016 - 22:56 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6780
Bydliště: Athény východních Čech
jiggi píše:
... Je to někde dál, vlevo nahoře, na konci kapitoly. Na pravé straně je ...
... fotka aversu a reversu pečetě uherského krále.
jiggi píše:
... A úplně mimo toto téma není ještě jedna věc. ... Autor píše o neuskutečněném souboji Jiřího z Poděbrad s Matyášem. Uvádí, že Matyáš odmítl a tedy byl na větší morální výši než Jiří. Cože?! Přečetl jsem to několikrát a kroutím hlavou nad takovým nesmyslem ještě teď ...
... já bych to tolik nepřeceňoval. I pan docent může mít přece svůj názor, který se nám nemusí líbit, a nabízí i druhou alternativu. :wink:

Kalous na str. 326 píše:
"Také souboj tedy mohl být prostředkem diplomacie a jeho odmítnutí spolu s idealistickou rytířskou představou rozhodnutí sporu jedním soubojem mohlo vyjadřovat jakousi morální převahu uherského panovníka (anebo pouhou pragmatickou úvahu)."
Já jsem přesvědčen, že se jednalo především o to posledně jmenované (v závorce).
A nebo to mohlo být ještě daleko prozaičtější. Korvín odmítl, neboť bral ohled na Jiřího fyzickou kondici, což by jistě bylo možné považovat za morální ohledy. Uvědomme si, že nabídka souboje se uskutečnila necelý rok před smrtí krále Jiřího z Poděbrad. :idea:

Ještě poznámka k tomu. Podle italského historika Bonfiniho prý Matyáš odmítl souboj "v úzkém místě" a navrhoval souboj koňmo, a to zase omítl český král, čemuž bych se ani nedivil. Ale mohlo to být taky smyšleno, aby Bonfini jaksi zrelativizoval Korvínovo odmítnutí a udělal z toho jakousi patovou situaci.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 9 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2018 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz