Právě je 24.11.2017 - 16:31

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 42 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3  Další

Byli husité oprávnění pozvednout světský meč na obranu Božího zákona, potažmo své domoviny?
Ano, protože v počátku vedli pouze obrannou válku. 54%  54%  [ 7 ]
Ano, protože pozvedli zbraň na obranu nadčasových idejí první reformace. 15%  15%  [ 2 ]
Ne, protože na obranu zákona Božího lze pozvednout pouze meč duchovní, jak to hlásal Chelčický. 15%  15%  [ 2 ]
Ne, protože měli využít všech dostupných prostředků k jednání se Zikmundem. 8%  8%  [ 1 ]
Nevím, nikdy jsem o této složité otázce nepřemýšlel/a. 8%  8%  [ 1 ]
Celkem hlasů : 13
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Husité vs. světský meč
PříspěvekNapsal: 22.09.2008 - 10:45 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6754
Bydliště: Athény východních Čech
Apoštol Pavel ke svým bratřím v Kristu z Efezu ve své epištole takto píše: "Oblecte plnou boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. ... Proto vezměte na sebe plnou boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat i obstát. Stůjte tedy 'opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje' a vždy se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také 'přilbu spasení' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'."
(Ef 6, 11.13-17)

Jakou zbroj a výstroj to má apoštol Pavel vlastně na mysli? No, přečteme-li si uvedenou citaci z Písma Nového zákona velice pozorně, tak poznáme, že nepochybně jen a pouze meč duchovní. A že si ve shodě s apoštolem Pavlem vykládal použití "meče" i Petr Chelčický, netřeba, doufám, uvádět, neboť kdo se někdy dílem jihočeského myslitele byť jen okrajově zaobíral, tak to pochopitelně ví.

Úvodem je nutné důrazně připomenout to, že než pozvedli husité světský meč na obranu, zeptali se nejprve univerzitních mistrů, zda lze Boží zákon hájit se zbraní v ruce. Na to se dnes často zapomíná. A než univerzitní mistři odpověděli, pečlivě to zvážili nepodléhajíc fatalizmu dobové atmosféry. A na to se zapomíná též.
Jak si tedy výše uvedený citát z Bible vykládali husité v rozjitřené atmosféře nastávajícího fatálního střetu, v době, kdy nepřítel stál na hranicích, chtěl zemi ničit ohněm a mečem a ideály směřující k očistné obrodě církve usiloval zadupat do země? Pojďme se tedy o tento výklad pokusit.

Imperativem apoštola Pavla je obléci zbroj proti "ďáblovým svodům" a "ohnivým střelám toho Zlého". Ďáblovým svodům podlehla veskrze zkažená církev a náš mistr Jan přece kázal, že takové církvi je třeba odejmout světský majetek. Zájmy této prohnilé církve přišla hájit ta liška ryšavá, 'ten Zlý', král Zikmund.
Proto bratří, pojďme se opásat dobře kovaným a kaleným mečem na obranu Pravdy boží, zahajme spravedlivý boj za nesmrtelné myšlenky našeho kostnického mučedníka a služme tak oddaně evangeliu v tomto případě zprostředkovanému krátkým úryvkem z dopisu apoštola Pavla Efezským. Pravá a čistá víra budiž nám naším štítem, budiž tou "neprůstřelnou" pavézou s motivem zápasu Davida s Goliášem, kterou vždy odrazíme a 'uhasíme' všechny střely vojsk temných sil toho proradného krále. Jenom tak budeme spaseni, s myšlenkou na spásu budeme umírat v boji za Pravdu boží a Světlo Ducha svatého v tomto spravedlivém boji nás osvítí tak, abychom moudře poznali, jak naložit s oním Zlem a vždy dosáhli vítězství. V tomto boji kdo z koho nás vždy bude provázet slovo Boží, a proto ať mají naši duchovní vůdci Písmo svaté vždy pohotově při ruce. (Amen!)

Ano, tak nějak asi vykládali husité tyto verše z 6. kapitoly epištoly Efezským v interpretaci mojí nepatrnosti. Husité měli tedy na rozdíl od Petra Chelčického na mysli v každém ohledu meč světský, protože pochopili, že jedině on jim může zajistit obhájení Pravdy boží a z dnešního pohledu přežití vůbec ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 08.02.2013 - 18:42, celkově upraveno 8

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 26.09.2008 - 08:03 
Offline
kazatel
kazatel
Uživatelský avatar

Registrován: 29.01.2004 - 14:47
Příspěvky: 996
Bydliště: Český Krumlov
Neumím psát tak hezky a tak květnatě jako bratr Jiří, jsem "jen prostý pobíječ much". :lol:
Můj názor je ten, že i pes umí kousnout když mu jde o život a nám o život šlo. Aby mohli mistři na Univerzitě filosofovat, musel jim někdo k tomu vybojovat potřebný prostor a čas. Je to boží paradox, ale někdo si prostě musí umazat ruce od krve, aby někdo jiný mohl opět pozvednout slovo boží v prvotním čistém světle.
Pokud jde o Petra Chelčického (kterého uznávám), který husity nazýval zabíječi, tak pokud by tito zabíječi nehlídali hranice, určitě by neměl tolik volného prostoru k proslovům či psaní svých spisů. :idea:

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 27.09.2008 - 14:46 
Offline
mystifikátor/ka

Registrován: 03.09.2008 - 10:35
Příspěvky: 61
Bydliště: Kuusamo- Finland
Myslim si ze meli jednat se Zikmundem, ne bojovat mecem.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 27.09.2008 - 16:25 
Offline
cepník
cepník

Registrován: 10.07.2008 - 21:23
Příspěvky: 103
Bydliště: Police nad Metují
tak jsem zase se Sabinem. Samozřejmě že se museli bránit zbraněmi! Už to pochopte to byla jiní doba než ted. jinej názor než papeženci a spol a šel jsi na hranici. Žádný debaty!!!!!!! A samozřejmě i obráceně nechceš přijmout podobojí tak nazdar. končíš! Prostě jsi si musel vybrat stranu a hotovo. Až později vznikla JEDNOTA BRATRSKÁ a ta vzniká na nadčasových idealech! Možná si ani neuvědomujete jaké to muselo být když se odtrhla od katolické církve a zvolila si vlastní kněží. i ultrakvisti (ti se stále cítili součástí katolické církve) proti nim vystupovali a pronásledovali je!


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: na vybranou...
PříspěvekNapsal: 27.09.2008 - 18:27 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6754
Bydliště: Athény východních Čech
Protestant píše:
...jinej názor než papeženci a spol a šel jsi na hranici. ... A samozřejmě i obráceně nechceš přijmout podobojí tak nazdar. končíš!...
K tomu jen malou poznámku. Už se o tom tady taky psalo.
Husiti dávali většinou na vybranou. Přijmout podobojí nebo (mnohdy krutá) smrt. Ale druhá strana nedávala na výběr ani tyto dvě možnosti, neboť ti "z druhé strany barikády" rovnou zabíjeli a často bez varování.

O krutostech té první strany se můžete dočíst tady (a následující příspěvěk) a o nemenších krutostech druhé strany zase zde (a také následující příspěvek).

BTW.
Protestant píše:
...ULTRAkvisti ...
Protože jsi tento výraz použil již podruhé, předpokládám, že to není záměrný úmysl.
Kališníci (husiti) byli UTRAKVISTI, protože přijímali svátost oltářní (eucharistii) "pod obojí způsobou", tj. v podobě chleba i vína. Latinsky "sub utraque specie". A z toto se vytvořilo označení pro ty, kteří přijímali podobojí, "utrakvisti"
.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 27.09.2008 - 22:46, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 27.09.2008 - 20:27 
Offline
cepník
cepník

Registrován: 10.07.2008 - 21:23
Příspěvky: 103
Bydliště: Police nad Metují
já vůl já napsal blbost. moc se omlouvám, to je ostuda :( samozřejmě vím jak se to píše.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: nic
PříspěvekNapsal: 27.09.2008 - 22:44 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6754
Bydliště: Athény východních Čech
Protestant píše:
...moc se omlouvám...
Nic se neděje. :)
Já jsem to ale musel opravit, hlavně kvůli našim čtenářům, aby si třeba někteří z nich čirou náhodou nemysleli, že husiti byli ňáký "ULTRAS" ... :D

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: jednání se Zikmundem
PříspěvekNapsal: 28.09.2008 - 20:59 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6754
Bydliště: Athény východních Čech
Bernard Gui píše:
Myslim si ze meli jednat se Zikmundem, ne bojovat mecem.
No, pojďme si tedy udělat malou rekapitulaci toho, jak „jednoduché“ bylo v tomto ohledu se Zikmundem pořízení.

1) před tím, než husitská vojska začala vítězit na všech frontách
Před Vánoci r. 1419 Zikmund rokoval v Brně s nejvyššími představiteli království za přítomnosti královny Žofie. Kališnické šlechtě sice slíbil příjímání podobojí, ale podmíněně, neboť velice dobře znal stanovisko ke kalichu z koncilu v Kostnici. Následovalo však opatření, jímž z úřadů sesadil všechny stoupence kalicha, a nahradil je představiteli oddanými římské církvi. Takže utrakvisti vlastně více ztratili než získali.
Ještě hůře však dopadli zástupci Prahy v lednu 1420, které nechal dlouho klečet na kolenou, a pak nad Prahou vyřkl jasně znějící ortel, jenž nepřipouštěl jakýchkoli námitek. Odstranění šraňků, řetězů a jiných zátarasů, zlikvidovat opevnění namířené proti královské posádce na Hradě, zarovnat příkopy i valy a umožnit návrat z Prahy vykázaným řeholníkům zpět.
Aby svým poddaným ve svém dědičném království vyslal signál, co se stane s těmi, kteří by se nechtěli odříci kalicha, využil k tomu náhodného pobytu pražského měšťana Krásy ve Vratislavi, který zde za svoji víru, jíž se nechtěl zříci, zaplatil životem.
Kdo by s takovým člověkem chtěl ještě vůbec jednat?...

2) po vypuknutí revoluce
Když Zikmund zjistil, že nepoddajnou zemi nepokoří vojensky, jak si jednoduše představoval, tak začal být postupně přece jenom přístupnější k jednáním s utrakvisty. Ti na těchto jalových jednáních pak už „pouze“ požadovali, aby se Zikmund zasadil o slyšení, na němž by mohli husité obhájit 4 pražské artikuly. To se nakonec podařilo až na jednání Basilejského koncilu po dlouhých 13 letech. Když v r. 1436 byla konečně přijata Basilejská kompaktáta na Jihlavském náměstí, teprve potom byl Zikmund přístupnější k jednání s kališnickou majoritou.
Jaké však byly Zikmundovy pohnutky k těmto aspoň trochu vstřícným krokům? Především se chtěl konečně oficiálně ujmout vlády ve svých dědičných zemích, dále věděl, že jeho dnové se naplnili a v neposlední řadě chtěl pokračovat ve své pragmatické politice spočívající v tom, že něco slíbí a později, až se na to zapomene, tak svůj slib nedodrží. Kdo má jenom trochu povědomost o Zikmundovi, tak ví, že tímto „krédem“, se řídil po celý svůj život.

Závěr
Takto jsem tedy ve stručnosti nastínil, jaké šance měli husiti v jednáních se Zikmundem. Před 1. kruciátou prakticky žádné a pak až do Lipan jedinou jeho taktikou bylo oddalování jakýchkoli příslibů. Takže zase nic. K obratu došlo až po Lipanech přijetím Basilejských kompaktát, ale o tato jednání už radikálové a nejenom oni neměli vůbec zájem...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 24.05.2010 - 16:59, celkově upraveno 4

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 28.09.2008 - 22:37 
Offline
mystifikátor/ka

Registrován: 03.09.2008 - 10:35
Příspěvky: 61
Bydliště: Kuusamo- Finland
Dekuji za vycerpavajici odpoved.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: na vybranou...
PříspěvekNapsal: 05.09.2009 - 00:26 
Offline
velitel vozu
velitel vozu

Registrován: 31.08.2009 - 13:47
Příspěvky: 323
Bydliště: Petrovice
Jiří Motyčka píše:
Husiti dávali většinou na vybranou. Přijmout podobojí nebo (mnohdy krutá) smrt.

Po bitvě na Vítkově upálili i ty v Praze vězněné zajatce, kteří podobojí přijali (ty, kteří kalich odmítli, likvidovali ihned na místě). Ale pravda - byli rozzuřeni zprávami o řádění křižáků v pražském okolí...

_________________
De omnibus est dubitandum.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: na vybranou...
PříspěvekNapsal: 05.09.2009 - 11:04 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6754
Bydliště: Athény východních Čech
Iohannes Cladis píše:
JM píše:
Husiti dávali většinou na vybranou. Přijmout podobojí nebo (mnohdy krutá) smrt.
Po bitvě na Vítkově upálili i ty v Praze vězněné zajatce, kteří podobojí přijali (ty, kteří kalich odmítli, likvidovali ihned na místě) ...
Ano, proto jsem psal "většinou". :)
Můžeme taky klidně psát místo o zuřivosti, která tam nejspíš byla, taky o výjimce potvrzující pravidlo a nedopustíme se ahistorického tvrzení ... :wink:

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Nutnost obrany
PříspěvekNapsal: 18.11.2010 - 16:37 
Offline
hejtman nad řádem
hejtman nad řádem
Uživatelský avatar

Registrován: 20.08.2009 - 21:45
Příspěvky: 1062
Bydliště: Plzeň - město Slunce
Snad v každém husitském románu je popsáno, co vedlo kališníky ''jít s Žižkou zastaviti zlo a trestat křivdy'', například v tomto úryvku z knížky Za odvetou od S. P. Homolky:

''Odhodlal se jíti s druhými. Rozvážně usoudil, že je třeba jíti, aby bránil kalicha, hájil svobody a životů, aby ztrestal surovost panskou i jiné libovůle. A bylo třeba trestat, neboť krev a plameny volaly po spravedlnosti, jak se množily.
Jeho svědomí nežádalo msty. Cítil nutnost obrany.
Jemu, v duchu křesťanské lásky žijícímu člověku, neříkalo srdce, aby šel prolévat krev. Někdy se v něm i cosi ozvalo proti tomu. Zde nad hrobem a při pohledu na zříceninu bývalé kvetoucí, zdravím a veselostí překypující Madlenky, nařizovala mu však jeho mužská, přirozená lidská povaha, že je povinností takové surovosti staviti, i kdyby to krví bylo. Křesťanské srdce a svědomí ustoupilo rozumu.
Brzy poznal, že takových lidí je více. Smrt, zvláště Nákvasova, pobouřila mnohé
.''

Ten odstaveček mi přijde výstižný. Když je někdo zahnaný do kouta, je to proto, aby se bránil a bude se mu to dít tak dlouho, dokud se bránit nezačne. Ta křesťanská láska k bližnímu svému je vlastně i v tom, že tomu zlýmu zamezíš dál hřešit a přidělávat si tak těžkou karmu. Když mu nemůžeš zamezit jinak, tak i tím mečem, je to vlastně i to - ''mít se rád'' - láska k sobě. Ukázat mu, že takhle né, že dál už nesmí. Každý sem na Zem příšel sám sebe si uvědomit a ne někomu dělat blbečka! To platí dnes jako jako za husitů.
Také bychom si měli brát příklady z přírody - pes, když zažene kočku do kouta, ta také na něj vytáhne drápy.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 08.02.2013 - 18:11 
Offline
pavézník
pavézník
Uživatelský avatar

Registrován: 23.10.2012 - 23:31
Příspěvky: 196
Bydliště: Matka měst, Hlava republiky, Děvka babylónská
Nejsem si jist, kam by tohle téma patřilo. Prozatím jej ponechávám zde, kvůli souvislostem, v nichž vzniklo. Musel jsem jej otevřít kvůli doložení svého stanoviska v protikladu k tomuto:

Jiří Motyčka píše:
Theodor píše:
... Ad 11) Protože rozdíl mezi vraždou a zabíjením je v tom, že jedno je nepochybně hřích a druhé přinejmenším být nemusí …
U toho zabíjení (které může, ale nemusí být hříchem) ...
... no, obávám se teď ses do toho nechtěně poněkud zamotal.
Pochopitelně je řeč o 5. přikázání (které v ekumenickém překladu Starého zákona i v překladu Kralických zní "nezabiješ" nikoli "nezavraždíš") v souvislosti s Žižkovou lapkovskou i žoldnéřskou činností před r. 1419 a vojenskou činností po r. 1419. Když Žižka jako žoldnéř nebo Boží bojovník někoho sprovodil ze světa, byl jistě přesvědčen, že zabíjí. Jako lapka mohl možná i vraždit; nevím. Každopádně v obou případech smrtelně hřešil.

Následující citáty by měly naznačit jaká je tradice. Otázkou zůstává její dobové chápání. Nicméně by mělo být zřejmé, ŽE a PROČ: (1) ne každé zabití je vraždou, (2) ne každé zabití je porušením 5. přikázání a (3) zákaz v 5. přikázání je sice širší než pojem vraždy (zahrnuje např. i zabití z neopatrnosti či nedbalosti, tedy činy neúmyslné), avšak stále ještě nepokrývá zabití veškeré. (V dobovém náhledu: Zejména umožňuje zabíjení, pokud je nevyhnutelným prostředkem k záchraně spásy společenství.)

Cituji nejprve (A) z dnešní podoby katolické tradice, poté (B) z dnešní podoby protestantské tradice, dále (C) jedno osobní svědectví a nakonec (D) úryvek o dobovém učení o spravedlivé válce.

Citace:
SVĚDECTVÍ BIBLICKÝCH DĚJIN
2261 Písmo upřesňuje zákaz pátého přikázání: „Nepřipustíš, aby byl zabit nevinný a spravedlivý“ (Ex 23:7). Svévolné zabití nevinného příkře odporuje důstojnosti lidské bytosti, „zlatému pravidlu“ a svatosti Stvořitele. Zákon, který zakazuje tuto vraždu, má všeobecnou platnost: zavazuje všechny a každého, vždy a všude.

OPRÁVNĚNÁ OBRANA
2263 Oprávněná obrana osob a společností netvoří výjimku ze zákazu usmrcení nevinného, jež znamená svévolnou vraždu. „Z osobní obrany mohou vzejít dva důsledky, prvním z nich je uchování vlastního života; zatímco druhým je zabití útočníka … Jen první je chtěné, druhé nikoliv.“ (Tomáš Akvinský, STh II-II, 64, 7.)
2264 Láska k sobě je základní zásadou mravnosti. Je tedy oprávněné prosazovat respektování svého práva na život. Kdo brání svůj život, není vinen vraždou, i když je donucen zasadit útočníkovi smrtelnou ránu: „Jestliže někdo při obraně vlastního života užívá většího násilí, než je nezbytné, je jeho čin nedovolený. Jestliže však reaguje na násilí s přiměřenou umírněností, pak je obrana oprávněná … A není nutné pro spásu duše, aby se někdo zřekl oprávněné obrany, aby se vyhnul zabití druhých: protože člověk je povinen se víc starat o svůj život než o život druhých.“ (Tamtéž.)
2265 Oprávněná obrana může být nejen právo, nýbrž i závažná povinnost toho, kdo je odpovědný za život druhých. Zachovat obecné dobro společnosti vyžaduje, aby byl nespravedlivý útočník zneškodněn. Z tohoto důvodu mají nositelé veřejné moci právo použít zbraní k odvrácení útočníka od občanského společenství svěřeného jejich odpovědnosti.
2266 Nutnosti hájit obecné dobro společnosti odpovídá snaha státu, aby omezoval šíření takových způsobů jednání, které poškozují lidská práva a základní normy občanské společnosti. Právoplatná veřejná moc má právo i povinnost ukládat tresty přiměřené závažnosti provinění. Prvním cílem trestu je napravit nepořádek způsobený vinou. Když jej viník dobrovolně přijme, může mít trest smírnou hodnotu. Kromě toho je cílem trestu obrana veřejného pořádku a bezpečnosti osob. Konečně má trest léčebnou hodnotu: podle možností má přispívat k nápravě viníka. (Lk 23: 40-43)
2267 Tradiční učení církve, za předpokladu, že je s plnou jistotou určena totožnost a odpovědnost viníka, nevylučuje použití trestu smrti, pokud je toto jediná možnost účinné ochrany lidských životů před útočníkem. (…)

VRAŽDA
2268 Páté přikázání zakazuje jako těžce hříšné přímé a úmyslné zabití. Vrah a ti, kteří úmyslně spolupracují na zabití, páchají hřích, který volá k nebi o pomstu. ( Gn 4:10)
2290 Za nechtěné zabití není člověk mravně odpovědný. Avšak není omluven za těžkou vinu, jestliže bez závažných důvodů jednal tak, že způsobil smrt, i když neměl v úmyslu ji přivodit.

Katechismus katolické církve. Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 2001, ss. 554nn


Jan Milíč Lochman píše:
Třetím příkladem [po sebevraždě a umělém potratu] je vysloveně sociálně etický, lépe ještě sociálně politický mezní případ: problém války. Je možné se přít, zda tato otázka pod šesté přikázání [autor to počítá po protestantsku] skutečně spadá. Což se válka ve Starém zákoně nepraktikuje, ba dokonce nelegitimuje tak říkajíc v těsné souvislosti s Desaterem? V každém případě se ve Starém zákoně proti tomuto jevu lidských dějin operuje šestým přikázáním jenom zřídka. Tato skutečnost se nedá popřít. I „ve stínu Desatera“ postupoval starý Boží lid dost válečnicky. Protest proti vraždě se zjevně týká předně osobní zvůle, zabíjení ve válce zde přímo zahrnuto není. (s. 93)

Teologicky dostalo toto úsilí [tlumit a zlidštit války] svou klasickou podobu předně v učení o „spravedlivé válce“ (bellum iustum). Účast ve válce je pro křesťany možná jen při dodržování určitých podmínek. Kriteria se vymezují většinou pěti body: 1. causa iusta – válka je poslední pokus zjednat právo, které bylo porušeno; 2. recta intentio – cílem zůstává mír, soužití s protivníkem, nikoli tedy prostě jeho vyhlazení; 3. debitus modus – přípustné jsou jen mravně přijatelné prostředky a dodržování pravidel války; 4. legitima potestas – válku smí vést jen legitimní vrchnost; 5. zvažování statků – válečné škody nesmějí být větší nežli sporné právní nároky.

Této teorii, kterou zastávali jak katoličtí, tak evangeličtí teologové, nemůžeme upřít subjektivně „recta intentio“ (upřímný úmysl) – ani objektivně zlidšťující účinek. Měla však i povážlivé aspekty. Teoreticky: netlumila jen válku, nýbrž také sociálně etický dosah biblického poselství, konkrétně právě šestého přikázání s radikálním (Ježíšovým) výkladem v kázání na hoře, tím, že přikázání „Nezabiješ“ ochotně přizpůsobovala „podobě tohoto světa“. Prakticky sváděla snadno k opravňování nanejvýš dvojznačných mocensko-politických válek. (Sotva byla v dějinách Západu nějaká válka, která by se neprohlašovala za spravedlivou, tj. jako „bellum iustum“.) (s. 94)

Jan Milíč Lochman: Desatero. Směrovky ke svobodě: Nástin etiky pod zorným úhlem Desatera. Praha: Kalich, 1994.

Pokud by někomu bylo bližší osobní svědectví než učená pojednání, mohu citovat např.:
Erazim Kohák píše:
„Nezabiješ.“ Úmyslné zabití, ať už zabití člověka, zvířete či rostliny – anebo i lásky či myšlenky – je čin hluboké neúcty, je činem tak závažného odlidštění, že dělá z pachatele vyvrhele a otřásá mírem země. Jistě, mezi živočichy jsou i masožravci, kteří na rozdíl od člověka nemají na vybranou. Jsou i chvíle, kdy rychle zabít je hořké dílo lásky. Rychle zabít žábu nabodenou na kosu či králíčka potrhaného kočkou, i to může být čin trýznivé lásky. Nechat zvíře trápit se je čin mravní zbabělosti, ne útlocitu. Zabít může být i mravní povinnost. Proto se mi zdá, že anglikánský překlad, „Thou shalt do no murder,“ tj. „Nedopustíš se vraždy,“ není jen věrnějším vystižením hebrejského textu, nýbrž také lépe odpovídá morálnímu smyslu tohoto přikázání než ono obecně známé „Nezabiješ“. Vzdor tomu zůstává zabití činem hluboké hrůzy. Snad jen to je hroznější, že jsme se naučili tak objektivizovat svět, že jsme schopni i zabíjet bez výčitek. Necítíme se ve světě odcizení, vyvržení právě proto, že jsme se naučili tak snadno zabíjet – a že jsme si přisvojili něco, co nám nepatří, rozhodování nad životem a smrtí? (s. 176n)

KOHÁK, Erazim: The Embers and the Stars: A Philosophical Inquiry into the Moral Sense of Nature. Cit. dle samizdatového, autoriz. čes. překl. L. Hejdánka „Uhlíky a hvězdy: Filosofické hledání mravního smyslu přírody“, seš. Druhý, kap. 2 „Phýsis“, s. 176n.

Nemůžeme však samozřejmě zůstat v přítomné podobě tradice.
Ivona Holá píše:
Připomeňme si východiska tradičního církevního učení o „spravedlivé válce".
V první řadě je třeba zdůraznit, že mír znamená více než absence války. „Mír, to není pouhý neválečný stav a nemůže se omezit jen na zabezpečení rovnováhy mezi nepřátelskými silami," uvádí Katechismus katolické církve v bodě 2304. Pokračuje citátem z díla De civitate Dei (O obci Boží) od sv. Augustina, podle kterého je mír „zachovávání řádu". Je plodem spravedlnosti (Iz 32,17) a důsledkem lásky.

Z historie známe řadu případů, kdy se v určité zemi sice neválčilo, ale jen těžko se dalo hovořit o míru ve smyslu spravedlivého uspořádání. Nacistické Německo například bylo schopné zajistit mír a „pořádek" pro většinu lidí na územích, které dobylo a kde proti nacistické moci neexistoval aktivní odpor. Žádný rozumně uvažující člověk snad ale nemůže souhlasit s tím, že takový „nacistický mír" měl být hájen a zachován. Analogický příklad komunismu je nasnadě. Mírový stav tudíž ve skutečnosti není vždy spravedlivým uspořádáním, které musí být za každou cenu udrženo. Válka je za určitých podmínek oprávněná a - ačkoli je sama o sobě hrozná - není největším zlem. Pro odpovědné autority může být vojenský zásah dokonce morální povinností k ochraně slabých a bezbranných před soustavnou agresí a tyranií.

Spravedlivé užití síly obhajovali již církevní otcové, například sv. Klement Alexandrijský, sv. Eusebius, sv. Ambrož a zejména sv. Augustin, podle kterých i voják plní Boží vůli, pokud bojuje ve spravedlivé válce. Podmínky, za kterých můžeme válku označit za spravedlivou, teoreticky rozpracoval Tomáš Akvinský především v díle Summa Theologiae (II-II. 40). Někdo by mohl být překvapen, že se tímto tématem nezabývá v rámci pojednání o spravedlnosti, nýbrž v části týkající se lásky k Bohu a k bližnímu. Na rozdíl od dnes převažujících názorů Tomáš učí, že selhání v angažmá ve spravedlivé válce je selháním ctnosti, selháním jednat dobře, selháním prokázat lásku k bližnímu.

Podle sv. Tomáše je třeba splnění tří základních podmínek, abychom mohli válku kvalifikovat jako „spravedlivou". Vyžaduje se: 1) autorita vládce, z jehož rozkazu se válka vede; 2) spravedlivá příčina; 3) správný úmysl, jímž se zamýšlí buď prospět dobru, nebo uniknout zlu s tím, že se vždy usiluje o spravedlivý mír. Podle tradičního výkladu je třeba zvážit také praktické okolnosti: válka musí být poslední možností řešení sporu a o agresi protivníka musí panovat jistota. Dále by měly existovat odůvodněné vyhlídky na úspěch a dobro, o které se usiluje, musí mít převahu nad doprovodným zlem (srov. Katechismus katolické církve, bod 2309). Další podmínky se pak týkají samotného vedení války (ochrana civilistů, proporčnost zásahu atd.).

„Oprávněnou autoritou" k vedení války jsou civilní autority, které na svých bedrech nesou odpovědnost za ochranu životů občanů. Jak uvádí Katechismus v bodě 2309, „hodnocení podmínek mravní oprávněnosti přísluší prozíravému úsudku těch, kteří mají odpovědnost za obecné blaho" (srov. Gaudium et spes, č. 79). Církevní představitelé „pouze" mohou a mají poukazovat na (ne)slučitelnost vojenské operace s učením o „spravedlivé válce", tj. na její morální oprávnění.

ZDROJ: http://www.meziradky.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=70

Tohoto námětu jsme se dotkli, když jsem hájil domněnku Petra Čorneje o tom, že Jana Žižku přivedlo k husitství předsmrtné zpytování svědomí, v tom smyslu, že přijímám, že se jedná o vcelku pravděpodobný podnět, který by dal odpověď jednak na značnou Žižkovu upřílišněnost v tomto počínání, jednak na jeho nezištnost při tomtéž. Ale poukázal jsem současně, že ve skutečnosti nepředkládá důvod toho, proč se přiklonil k té a ne opačné straně, nanejvýš proč ani nezůstal stranou, ani nehledal v boji osobní obohacení. Více viz ZDE ... Mám však za to, že téma by našlo uplatnění širší.

P.S.: Já bych, s dovolením, raději ponechal ten původní název tématu. Nerad bych totiž navozoval nějakou bezděčnou novodobou představu o obranné=spravedlivé válce a šlo mi i o tu souvislost 5. přikázání a dotyčného učení.

_________________
(Kaz 1:11) čili "Vše bude zapomenuto!"


Naposledy upravil Theodor dne 12.02.2013 - 06:25, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 08.02.2013 - 22:26 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6754
Bydliště: Athény východních Čech
Theodor píše:
Nejsem si jist, kam by tohle téma patřilo ...
Domnívám se, že např. do kapitoly o husitství.

K tvému obsáhlému a vyčerpávajícímu příspěvku opravdu není co dodat a mně nezbývá, než se přiznat k tomu, že jsem to s tím pátým přikázáním poněkud zjednodušil v souvislosti s naším sporem o to, proč se dal Žižka k husitům.

Překvapuje mě však, že ani evangelický teolog a rektor Basilejské univerzity Jan Milíč Lochman, ani Ivona Holá se ve svém pojednání o spravedlivé válce nezmiňují o husitech, i když se to přímo nabízí jako velice názorný příklad. :?
No, nezbývá, než abychom se tohoto úkolu ujali sami ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 11.02.2013 - 21:49, celkově upraveno 4

Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 10.02.2013 - 11:26 
Offline
pavézník
pavézník
Uživatelský avatar

Registrován: 23.10.2012 - 23:31
Příspěvky: 196
Bydliště: Matka měst, Hlava republiky, Děvka babylónská
Jiří Motyčka píše:
... mně nebývá, než se přiznat k tomu, že jsem to s tím pátým přikázáním poněkud zjednodušil v souvislosti s naším sporem o to, proč se dal Žižka k husitům.
Kdybych k tomuhle svému pojednání přistoupil dříve, než jsem se obul do Tvé argumentace (nikoli názoru!) proti Čornejovu výkladu, že Žižku přivedlo k husitství jeho zpytování svědomí v souběhu s kázáním reformních kněží, byly by mé námitky asi srozumitelnější. Poslední dva příspěvky v onom sporu jsem napsal ještě dřív, než jsem si přiznání zde přečetl. Jenomže já si svá stanoviska zčásti vyjasňuju právě při střetávání s jinými, takže bych to tam beztak nedokázal podat lépe. A horlivostí, pravda, příliš nešetřím.

Jiří Motyčka píše:
Překvapuje mě však, že ani evangelický teolog a rektor Basilejské univerzity Jan Milíč Lochman, ani Ivona Holá se ve svém pojednání o spravedlivé válce nezmiňují o husitech, i když se to přímo nabízí jako velice názorný příklad.
Ono to má svůj důvod: Stručný výklad Ivony Holé byl podán v souvislosti se zvažováním spravedlnosti války v Iráku, takže historické příklady by byly odbočkou, a Lochmanovo pojednání je obecné, týká se celého Desatera a neuvádí ani příklady jiné, dovolává se většinou naší osobní zkušenosti, rozumu a svědomí, a opírá se o výklad Písma.

Pro mne je tento námět nadmíru palčivý právě ve spojitosti se Žižkou. Nejde tu ani tak o jeho boj proti vnějším nepřátelům, ale o vzájemné pobíjení husitů. Jestliže se postaví „archa proti arše“, nesvědčí to o tom, že se vytratila pravda a spravedlnost? Na které straně (či obou?) a jakou měrou? Zkusím někdy tu otázku položit přesněji, v konkrétních souvislostech.

_________________
(Kaz 1:11) čili "Vše bude zapomenuto!"


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 42 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2017 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz