Tak ten název byl nejspíše již od počátku ironický... Ale toto jsou opravdu smutné historie, podle "kronik"...havíři byli v těchto případech nesmlouvaví a krutí.
A považme to, že to byl začátek husitské revoluce... tedy tehdy ještě ani nešlo o nějaké emotivní nebo afektované reakce!

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Dnešní mládež toto v podobné formě prožívá denně u PC her, asi by je to příliš nezaskočilo.
Ale je fakt, že mi to připomnělo ony proti-turecké praktiky za dob valašského knížete Vlada Tepese.
Já osobně se nedivím, že u některých rytířů takový pohled mohl vyvolat tak silnou nenávist, že jeho meč na potkání štěpil lebky nepřátel vejpůl...

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

A nejenom u nich. Prostě, když se dozvěděli o výše uvedených zvěrstvech, okovali cep a odešli k vojsku, než by čekali na podobný osud.
A můžeme se pak divit, že se i husiti mstili podobným způsobem? Pořád se totiž točíme, kolem mnou položené otázky v zakládajícím příspěvku tohoto tématu. Byl jsem vždy potěšen, když jsem se setkal s tím, že podobně se na to dívá i současná historiografie, kterou z "nadržování" husitům nelze podezřívat ani v náznaku. K těmto horizontům však nikdy JUDr. Chystalové a různí odpůrci pálení v sudech, při vší přemáhané úctě, bohužel nikdy nedohlédnou. Především pro ně je totiž určeno toto téma...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

O událostech v těchto městech v r. 1420 před bitvou na Vítkově píše Vavřinec ve své husitské kronnice, cituji:
"Potom 30. dne května bylo v městě Litoměřicích sedmnáct měšťanů, kteří byli od dlouhého času pro přijímání z kalicha velmi těžce vězněni v jedné věži plné výkalů, na rozkaz uherského krále Zikmunda utopeno v Labi pod městem tekoucím a dosáhli v dobré naději koruny mučednické.
...
A tak se někteří Lounští, od obce poslaní, naoko sloužíce pravdě, poddali králi a bez souhlasu obce vpustili jeho lid do města. Jaké však ohavnosti na pannách a manželkách, rouhání svátosti těla a krve Pána našeho Ježíše Krista a pronásledování těch, kdož přijímali pod obojí způsobou, napáchal tak zločinný lid svrchujmenovaného uherského krále Zikmunda, o tom je ohavné a nemístné psáti", konstatuje rozhořčený mravokárce a poměrně dobře informovaný kronikář mistr Vavřinec z Březové.
Jaká se to musela v Lounech dít hrůzná a šílená zvěrstva především sexuálního charakteru, jichž se opět dopouštěli Zikmundovi Kumáni, když o nich ani mistr Vavřinec nechce psát? S velkou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou ještě horší, než byla tato.

P.S. Nelze zároveň pominout a poctivě dodat, že odveta za události v Litoměřicích a za zvěrstva Zikmundovy uherské jízdy v Lounech, která nebyla prvními ani posledními, na sebe nedala dlouho čekat. 6. června táboři upálili jednoho kněze podjednou, dva mnichy z Břevnovského kláštera a nádavkem ještě jakéhosi Němce zajatého na Hradčanech. Porovnáme-li nejenom tyto události, opět se na mysl vkrádá otázka, vyslovená poprvé v úvodu tohoto tématu, "kdo si začal." ...

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Na základě zkušeností z poslední doby z tohoto fóra se domnívám, že nazrál čas oživit toto velice závažné téma a přihodit "cosi" zase na druhou misku vah tohoto vyváženého diskusního fóra i serveru. Tento i následující příspevěk budou zároveň jakousi skromnou úvahou, která mne napadla v souvislosti s kvapem se blížícím 590. výročím první pražské defenestrace ...

Podíváme-li se na předchozí příspěvky, tak až dosud jsme stále diskutovali o událostech, které mají na svědomí nepřátelé všeho husitského teprve po r. 1419.
Docházelo však k nepřátelským protihusitským projevům hrozícím už i vojenskou silou(!) již před 30. červencem uvedeného roku? Na tuto zdánlivě sugestivní otázku je jednoznačná odpověď – ano, docházelo.

Již 6. 3. r. 1411 vlivný publicista obeznámený s poměry u římské kurie Dětřich z Niemu (Ditrich von Nieheim, Theodoricus Niem) vypracoval prohlášení ke kuriálním procesům (v souvislosti s probíhajícím procesem u kurie s Janem Husem) proti viklefismu a proti kacířství vůbec. V tomto právnicky fundovaném textu Dětřich doporučuje dokonce vyhlášení kříže proti kacířským Čechám, pokud by nestačily protikacířské paragrafy kanonického práva. Jedná se o první známé vyhrožování kruciátou proti kacířům v Čechách a příklad nesmlouvavého postoje proti projevům hereze již devět let před vyhlášením první, uskutečněné křížové výpravy.
V květnu r. 1414 píše známý kancléř pařížské Sorbonny Jan Gerson pražskému arcibiskupovi Konrádovi z Vechty list, v němž ho nabádá, aby ve své arcidiecézi s kacíři nevedl žádnou diskusi, protože kacířství je třeba rovnou vymýtit, a to i s pomocí světské moci, tj. ohněm a mečem. Prostě mu dává jasně na srozuměnou, aby se s níma nemazal.
Také tezi, že kdo se dopustil smrtelného hříchu nebo v něm žije, nemůže být papežem, biskupem, knězem ani pánem, považoval Gerson za tak nebezpečný blud, že o něm nelze polemizovat, ale jeho šiřitele je třeba rovnou vyhubit ohněm a mečem.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Současnou historiografii nelze podezřívat z nadržování husitům? Hmmm, novinka. Já znám heslo (omlouvám se za mírnou vulgaritu) - "S dějinama je to jako s děvkou, za určitejch podmínek s nimi lze dělat téměř cokoliv." Co jsem tím chtěl říci: že historiografie může (ale také nemusí) různě zkreslovat a to bez ohledu na to je li současná či starší.

K tomu Gersonovi: holt vycházel z toho, co u nás katolíků platí dodnes: že svátost, jakožto ustanovená samotným Kristem (čili vtěleným Bohem), má větší moc než veškeré naše hříchy, disponovanost udělovatele není proto rozhodující (když např. kněz spolupracoval s StB za minulého režimu, byl to hřích vážný, ale svátosti jím udílené jsou platné). Tedy svátost působí samotným faktem, že je udělena (latinsky se tomu říká "ex opere operato" - působí sama sebou). Na někoho to může působit jako alibismus, ale vychází to z předpokladu, že Bůh má navrch i nad hříchem. A kdyby navrch neměl, proč by tedy Kristus umíral na kříži, že... kdyby neměl moc hřích překonat, proč by to dělal? Ale to už se dostáváme k teologii a toto má být téma historické. I když čas od času se asi nějakému prolnutí nevyhneme.

_________________
Ut omnes unum sint.

Tomu se lze vyhnout v diskusi o husitství opravdu velice obtížně ...

Nevím, zda jsi tady chtěl parafrázovat Otce zakladatele moderní české historiografie, ale je pravdou, že Palackého imperativ, v originále znějící "... má-li historie nám býti učitelkyní, nesmíme dělati z ní sobě - děvky !", by měl být nejzákladnější směrnicí nepsaného kánonu historika.
Jsem pevně přesvědčen - a dovolím si tvrdit, že něco malinko o tom vím -, že naši současní medievalisté a husitologové zabývající se bez konfesionálního akcentu dějinami husitské revoluce se tomuto Palackého apelu nezpronevěřili. Po listopadu '89 toho totiž nemají vůbec zapotřebí ...
Jó, poněkud jiná situace je u výkladů pobělohorského období našich dějin. Tady kontroverze neustále přetrvávají. Bohužel!

Zdánlivě off topic:Jo, tenhle argument znám, nakonec tady na fóru jsi ho už použil v jiných souvislostech.
Udivuje mne však, jak se někdo v tomto ohledu může neustále zaštiťovat Kristem, který patrně dle tohoto účelového a vysoce pragmatického výkladu, když v předvečer svého ukřižování usedl se svými učedníky k velikonoční večeři, překypoval hříchy.
A v náhledu na tuto záležitost se od dob Gersonových současná katolická církev, jak je vidět, vůbec nezměnila. Úctyhodná tradice!

Ale zpět k meritu věci. Můj předchozí příspěvek zároveň nastoluje otázku o tom, zda je adekvátní někomu, kdo vysloví "blud" místo trpělivé diskuse o něm, hned vyhrožovat represemi v jakékoli podobě. Pro tohle by se asi v Bibli hledala ztěží opora!
Taky proto se tento můj příspěvek ocitl právě v tomto tématu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Neříkám, že Kristus překypoval hříchy ("stal se nám podobným ve všem kromě hříchu"), na to pozor! Nelze srovnávat Bohočlověka s pouhým člověkem.

_________________
Ut omnes unum sint.

Sorry, ale to mě opravdu rozesmálo.

Prostě, když se to hodí, je Kristus příkladem, a když se to nehodí, třeba když sluha Boží bydlí v přepychovém paláci, obklopeném pečlivě udržovaným rozsáhlým parkem s vzácnými dřevinami a s konírnou plnou ušlechtilých koní nebo chlastá a karbaní v taverně, smilní, svatokupčí, tak je najednou takový vlk v pastýřském rouše v Kristově ovčinci pouhým hříšným člověkem. Vydávat takové hříšné parchanty za lidi podobné Ježíši Kristu je tím pravým kacířstvím. Na to pozor!

A když takové a jim podobné sluhy Boží bez ohledu na postavení v hierarchii římské církve začali svojí nesmiřitelnou kritikou tepat čeští reformátoři, bylo jim vyhrožováno ohněm a mečem, přestože kritici naopak žili dle příkladu svého Spasitele. Jinak by jejich kritika ztěží obstála, protože by nebyla důvěryhodná.
Tady cosi nehraje, že? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tyto události z citovaného příspěvku však nebyly zdaleka posledními.

V r. 1416 kostničtí jestřábi opět vyzývali Zikmunda k ráznému vojenskému zásahu proti kacířským Čechám. Je třeba si plně uvědomit závažnost takových proklamací, neboť koncil jako nejvyšší autorita všeho křesťanstva vyzývá římského krále jako nejvyššího představitele světské moci k vojenské intervenci proti svrchovanému křesťanskému státu. Ano, je to poněkud moderní slovník, kterým jsem si pomohl, ale to jen proto, aby lépe vyniklo to, oč tenkrát v druhé dekádě 15. st. běželo.
O rok později zase náš důvěrně známý kancléř pařížské univerzity Jan Gerson nejenže příkře odmítl přijímání podobojí, ale dokonce odmítl i teologické argumenty pro laický kalich, které chtěl už zase a docela stereotypně a bezostyšně nahradit zásahem světské moci.
Dne 22. února 1418 Husův soudce Oddo Colonna už jako zvolený papež Martin V. vydal výhružné buly Inter cunctas a In eminentis, v nichž projevil rozhodnou vůli skoncovat s kacířstvím v Čechách a potvrdil taky zbavení práv a výsad pražské univerzity. Z dikce bul je patrné, že když to nepůjde "po dobrém", musí dojít k silovému řešení. Jaké "konečné řešení" měl tento pontifik na mysli, předpokládám, netřeba zbytečně objasňovat. K těmto bulám se ultimativně připojil i koncil.

Z výše uvedených příspěvků je naprosto zřejmé, že nepřátelé husitských Čech vyhrožovali ozbrojeným zásahem nejlépe rovnou v podobě kruciáty dávno před tím, než Husovy stoupence a obránce Boží pravdy vůbec napadlo začít uvažovat o tom, zda vzít do rukou meč na obranu. Jinými slovy: "Teprve hrozící nebezpečí válečného konfliktu přivedlo Čechy k úvahám o dovolenosti války, teprve nutnost obrany vtiskla husitským bojovníkům do ruky zbraň." (J. Kejř)
Ano, v r. 1418 a na poč. r. 1419 byl v Čechách až k zalknutí dusný klid před bouří, ale jsem neochvějně přesvědčen, že prostor pro jednání tu stále ještě byl. Jednání, na něž jedna strana byla připravena a nabízela ho, ale tu druhou, již dávno militantně naladěnou, něco takového ani ve snu nenapadlo ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pojďme se ještě podívat, co vyvedl další člen tohoto neblahého klubu (strana opočenská) zavilých a nenávistných nepřátel všeho kališnického. Jedná se o hejtmana z Jaroměře Hynka Červenohorského, taky kámoše výše uvedených "výtečníků". Poslyšte tedy jeho příběh, který se dle tradice udál na sv. Štěpána, tj. 26. prosince LP 1420 v utrakvistickém kostele orebitů v Krčíně.

Podle tradice v tento vánoční svátek přepadl Hynek z Červené Hory obec Krčín, která je dnes součástí Nového Města nad Metují, a vypálil zde místní tvrz, načež vpadl do kostela, kde právě probíhala utrakvistická bohoslužba. Účastníci bohoslužby v čele s knězem byli nemilosrdně povražděni. Po tomto krvavém zakončení bohoslužby dal ještě Hynek svému koni napít z kalicha, čímž chtěl zřejmě znesvětit svátost přijímání podobojí. Tímto primitivním gestem však nezneuctil "jenom" symbol ale taky jednu z nejdůležitějších křesťanských svátostí, kterou pochopitelně vyznávají i katolíci.

P.S. Když pražané 15. 5. 1421 Jaroměř dobyli, jejího hejtmana Hynka zajali, Želivský ho odvedl do Prahy a tam nechal uvěznit. Červenohorský však popraven nebyl, protože se nám v pramenech objevuje i v pozdější době.
Je třeba také bez obalu dodat, že husiti si v dobyté Jaroměři rovněž nepočínali "v rukavičkách", jak dokládá tento příspěvek. O tom, zda se jednalo i o pomstu za Krčín, se můžeme pouze dohadovat ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Starý letopisec k smutným událostem z r. 1468 mj. poznamenává:
"... Ti křižáci nosili na svém oděvu přišité červené kříže ze sukna, aby je podle toho poznali ...
Ti křižáci nebrali žádný žold, jen neustále vraždili Čechy pro krev Páně, dětem usekávali hlavy a házeli si s nimi jako s hlávkami zelí (v Kolovči, obci nedaleko Domažlic – pozn. JM). Vraždili i staré dědečky a babičky ve špitálech – ty jediné mohli chytit – a umývali si ruce v jejich krvi, protože si mysleli, že se tak očistí ode všech hříchů. A když se někde s Čechy utkali v bitvě a zabili nějakého Čecha, hned několik těch německých křižáků si stouplo na jeho tělo jako na dobytče a vymačkávali z něho krev, aby se tou českou krví mohli pomazat a očistit se tak od hříchů. ... Tito bezbožní němečtí křižáci páchali také různá zvěrstva po vesnicích: zabíjeli šestinedělky i s jejich dětmi, jiné děti napichovali na kůly v plotech. A tak ti odvážní Němci ... dokazovali své hrdinství na dětech, na selských ženách, na ubohých pocestných, kteří nestačili dojít k nějakému opevněnému místu ...
V noci bývalo vidět mnoho ohňů, když ti bezbožní žháři vypalovali vesnice."

A na jiném místě:
"... U Hořepníka (nedaleko Humpolce) zajali tito křižáci nějakého kněze, který podával pod obojí způsobou, když jel na koni. Nejprve ho bičovali trním, pak jemu i jeho koni usekli hlavu.
... v jedné vesnici matka před svou chalupou držela děťátko v náručí. Jeden Němec jí chtěl dítě vyrvat, ale ona ho jednou rukou bránila. Němec jí tu ruku uťal. Ale matce záleželo víc na jejím dítěti než na ní samé, a tak bránila děťátko druhou rukou, ale ten zlotřilý Němec jí uťal i druhou ruku. Když to uviděl jeden český panoš (ti Němci se nacházeli v českém vojsku Zdeňka Konopišťského ze Šternberka!) ... rozpomenul se na svůj český původ a nemohl se na tu ukrutnost dívat. Řekl tomu Němci: 'Ha, tak tohle nám chcete dělat?' a dal mu ránu, až Němec vyprdnul duši. ... V jiné vesnici, když nějaká matka s žalem viděla a slyšela, co ti Němci páchají, nechtěla, aby se její děti dostaly do rukou těch katů a aby je vraždili před jejíma očima, a tak vlastníma rukama oběsila nejprve své dvě děti a pak i sebe ..."

A závěrem:
"Ti, kdo to zažili, vzpomínají na to se žalem; a našim potomkům by mělo být do pláče, kdykoli o tom uslyší ..."

Vyprávění letopiscovo potvrzuje rovněž Palacký, když o hornolužickém tažení
k Turnovu poznamenává: "O nešlechetnostech a ukrutnostech na pochodu tom mluvili katolíci sami s ošklivosti: vojáci holdovali (vymáhali výkupné, výpalné) prý všude vesničany a pak zapalovali a plenili přece všechno, vraždili mladé i staré napořád bez milosrdenství, ženské prve o čest jich připravovavše ..."

Moderní dějepisectví o těchto událostech lakonicky konstatuje, že tyto křižácké vpády byly doprovázeny násilím na civilním obyvatelstvu, vypalováním celých vesnic a loupežemi dobytka, potravin i píce.
Tyto brutální a zbabělé vpády na území Čech byly mj. i důsledkem alibismu spočívajícím v tom, že ti, kteří tyto vpády iniciovali a organizovali, se nechtěli veřejně přihlásit k zapojení do regulérní války proti českým kacířům a jejich králi.

K událostem z r. 1468 viz také tento příspěvek a ještě dva následující ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Po bitvě u Tachova r. 1427 Plzni nastávají opět krušné časy, neboť husité se cestou od dobytého města rozhodli vyřídit si s ní své staré účty. Strašná porážka katolické křížové výpravy, která měla skoncovat s kališníky jednou provždy, Plzeňské velmi vyděsila, ale přesto se proti husitům postavili s takovým odhodláním, že ti od dobývání města ustoupili. Opět je uzavřeno příměří, které potrvá do svátku sv. Jiřího příštího roku.
Období klidu zbraní je ideální příležitostí k pokračování boje na poli teoretickém. Plzeňští se domlouvají s husity o uspořádání učené rozpravy mezi katolickými učenci a husitskými kazateli o různých článcích víry a sporných bodech v jejich názorech.
Tato plánovaná schůzka tak vyděsila olomouckého biskupa Jana, že ten v obavách, aby husité nepodlomili plzeňské katolíky, naléhavými dopisy se snažil Plzeňským setkání vymluvit a vše neprodleně žaloval papežovi.
I papež Martin V. byl velmi znepokojen z možné ztráty nejspolehlivějších katolíků a urychleně píše do Plzně:
"...poznali jsme z listu milého syna našeho, Jana, Kardinála kněze titulu sv. Cyriaka, že jste s ostatními šlechtici, vojíny a jinými věrnými křesťany uzavřeli příměří s nevěrnými a hanebnými kacíři pod tou výminkou, že se na den narození Páně hodláte sejíti někteří s obojí strany k rozpravě o víře a Písmě Svatém strany jejich bludův a že, cokoliv činíte z čistého srdce a pravé víry pochází. Než proti těm lestným hadům natuchlým jedem satana třeba větší obezřelosti. Neb cokoli činí, nesměřuje k tomu, aby se sami navrátili k pravému učení, ale aby mysl vaši, jíž pravověrní jste, svou ošemetností a klamy podvrátili, kteří v podobě beránků přicházejí, aby vás a duše vaše pohltili, jako draví vlci. Proto prosíme oddanost vaši a přesto ukládáme vám, abyste pevně stáli ve víře, opírajíce se o skálu, jež jest Kristus, nevstupujte na cesty kluzké, abyste nepadli, ale unikli té schůzi a neužitečným rozpravám, které k ničemu nevedou, leč k podvrácení duší vašich."
Papežovy obavy však byly zbytečné. Ještě než apoštolský list přišel, učená rozprava o víře proběhla přímo na plzeňské půdě a stálost katolické víry Plzeňanů nijak nezviklala, ale naopak ještě více upevnila...
Tak mne napadlo, jestli ono přirovnání "papežštější než papež" nevzniklo v souvislosti s Plzní našich předků, která byla též zvána malým Římem.

zdroj: kniha V tomto znamení zvítězíš aneb Strojem času do minulosti Plzně

V mé oblíbené knížce z počátku válek husitských na Plzeňsku "Za odvetou" je popsáno jak se po této zprávě bratrskému lidu, který přicházel na Tábor srdce sevřelo a zhrozilo nad mukami, které Čechům chystají a jichž nelze zastaviti. Žižka byl daleko, aby přišel včas pomoci, když měšťan pražský Jan Krása od Věnečků, znamenitý kupec, přijel do Vratislavi v době, kdy král Zikmund dal veřejně stíti 26 obecních starších vratislavských. Ježto pohanil ve své horlivosti jednání kostnického koncilia a vyhlásil za nespravedlivé odsouzení M. J. Husa a M. Jeronýma a zastával přijímání podobojí, byl jat, postaven před kněžský soud, za kacíře vyhlášen, odsouzen, mučen, koni po ulicích smýkán, potom ukrutně zmrzačen a konečně na hranici upálen.
"...a pak hrůz valilo se na všechny věrné stoupence kalicha tolik, že musili se nelítostně krví ohraditi a v zájmu nejen vlastním, ale všeobecném cepem i ohněm se brániti, protože neřítily se do českých snů lidé, ale hyeny, jichž lačnost hrozila zadáviti i samého Boha."

Vavřinec z Březové k těmto událostem praví: ''Potom v měsíci listopadu téhož roku, totiž 1419, zajal blízko Klatov pan Racek z Ryžmberka a jeho lidé na cestě jednoho kněze Jana řečeného Nákvasa, který navštěvoval po vsích lid horlivě oddaný přijímání z kalicha, a zvláště nemocné, a podával jim svátost těla a krve Páně, a vydal ho za veliké peníze Němcům, kteří tehdy přišli z Bavor na pomoc svrchujmenovanému panu Rackovi proti Klatovským. Když pak se nijak nechtěl přísahou odříci podávání pod obojí způsobou obecnému lidu, k čemuž ho ti Němci nutili, byl zahrnut rozličnými potupami, urážkami a nadávkami, přivázán k jednomu stromu provazy, které mu provlékli rukama probodenýma meči, obložen naházeným proutím z plotů a slamou a zahuben plameny ohně.'' (VBHK, s. 40 - 43)
Tak na česko-bavorském pomezí vzplála první mučednická hranice náboženské nesnášenlivosti.
Pomsta husitů dostihla Racka Rýzmberského v bitvě u Vyšehradu 1. listopadu 1420, tedy za necelý rok po Nákvasově upálení. S mnohými českými a moravskými pány zde byl Racek nemilosrdně umlácen cepy, podle Vavřince z Březové byli Zikmundovi oddaní páni ''jako vepři ukrutně zahubeni a ihned ze všeho brnění a šatů až po spodky vysvlečeni...''

V Kronice česko - bavorské hranice I, odkud čerpám, se také píše o záškodním listu. Už ze samotného názvu se dá tušit, na co jej král Zikmund již 31. 12. 1418 Rackovi vystavil, když jej přijímal do svých žoldnéřských služeb...

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.