Vladimír Volkmann píše:
... Jde o povinnost Bohu. ... Platí, že neznalost zákonů neomlouvá a naše rozhodnutí přináší také následky, buď dobré nebo špatné.
Neměli bychom pro stromy přestat viděl les. Jinými slovy neměli bychom zapomínat např. na (ex)ateistu, který hledá - většinou tápavě - cestu k Bohu, nebo dokonce s tímto záměrem začíná teprve "koketovat". Takový člověk nerad slyší o jakékoli
povinnosti a já se mu ani nedivím. Vím totiž, o čem píšu ...
Vladimír Volkmann píše:
... On nás stvořil jen díky své milosti, bez Něho bychom nebyli. On nás nepotřebuje, my Jeho ano. Boží zákony jsou dokonalé, věčné, spravedlivé, nestranné, neúplatné. Ony tu zkrátka jsou v celém stvoření a my jsme jim podrobeni. Ten, kdo je z vlastní vůle dodržuje, děkuje Bohu za Jeho milost, je jimi povznášen, dostává Boží pomoc a zároveň prospívá celému stvoření. Kdo je nedodržuje, jde proti Boží vůli a škodí celému stvoření, neboť Boží zákony jsou dokonalé. Abychom pochopili svobodnou vůli, je třeba si uvědomit, že jen pokud je naše rozhodnutí usilovat k Bohu dobrovolné, má vůbec význam, neboť co neděláme dobrovolně, to v nás není ...
O tomhle snad nebude nikdo zásadně polemizovat.
Vladimír Volkmann píše:
... Nejde o inteligenci nebo dosažené vzdělání, čisté usilování k Bohu přináší vždy Boží pomoc a ta dovede hledajícího k vědění, které mu zodpoví všechny otázky a objasní zákony stvoření zcela logicky a bez mezer. Provinění proti lásce lze odpustit, ne však provinění proti Duchu Svatému.
Tak tohle je už zase věc názoru, s nímž já se nemohu zcela ztotožnit.
V tom, o čem jsem psal, resp. co jsem měl na mysli, může být totiž vyšší IQ dokonce na překážku. Opět vím, o čem píšu.
Já se raději v těchto záležitostech opírám o empiricky nabyté poznatky ze svého poměrně dlouhého života.
